Omán. Úžasný název, který evokuje všechno to exotické, co si představujeme při čtení pohádek tisíce a jedné noci. Opravdový sultán, tržiště s tajemnými vůněmi a překrásnými látkami, pouště, staré pevnosti a úžasná architektura. Jako v pohádce. To je tedy představa, ale jak je to ve skutečnosti?

Hlavní město Ománu Maskat

Sultanát Omán je nejvýchodnější zemí Arabského poloostrova a dle mnohých je i zemí nejhezčí (ve smyslu nejtradičnější), s čímž nelze než souhlasit, protože v Ománu nikde nenarazíte například na mrakodrapy jako v sousedních zemích. Je také jedna z nejbezpečnějších. A protože Omán je sultanát, má co do činění s opravdovým sultánem, který tu vládne již mnoho let. V tomto případě se však jedná o sultána ne ledajakého. Ještě v průběhu 20. století byl totiž Omán poměrně dost zaostalou zemí (v porovnání s okolními zeměmi, již budujícími turistickou infrastrukturu), což se ovšem změnilo právě s příchodem současného sultána Kábúse bin Saíd bin Tajmúr as-Saída, který začal uskutečňovat modernizaci hlavního města Maskatu, ale zároveň se důsledně snažil o zachování jeho historického rázu. Obrazy sultána Kábúse jsou tedy k vidění skoro na každém kroku a těší se všeobecnému respektu a úctě. Co se počasí týče, nejlepší je jet v období od října do dubna, kdy se teplota pohybuje kolem velmi příjemných 25–30 °C. V druhé půlce roku (naše léto) jsou teploty už docela nesnesitelné, kolem 40 °C a často i víc. A poslední věc – vízum. To není potřeba zařizovat předem a je možno ho obdržet po příletu na letišti.

Obrazy sultána Kábúse jsou tedy k vidění skoro na každém kroku

 

Mešita sultána Kábúse Maskatu je hlavní mešitou Ománu

Jako první, co z této země nejspíš uvidíte, bude Maskat, Muškátový květ neboli také hlavní město Ománu. Je sice na první pohled hodně roztahané a jeho centrem se vine víceproudá dálnice, přesto je určitým způsobem přitažlivé – hlavně pokud se vnoříte do úzkých uliček starého města. Při jeho procházení narážíte na malé obchůdky, pekárny, opravdu krásnou architekturu (a to i obyčejných domků) a mnoho dalšího. Je tu také moc hezký přístav, velká starobylá pevnost a samozřejmě trhy. Živelné trhy! Ty nesmíte minout. A pokud v Maskatu nechcete vidět nic konkrétního, stačí se jen tak procházet a nasávat atmosféru starého města, mnoho na první pohled skrytých postranních ulic čeká jenom na vaše objevení. A samozřejmě, rozhodně nesmíte minout Grand Mosque neboli Velkou mešitu, bez které by návštěva Maskatu nebyla kompletní! Nachází se kousek od silnice mezi centrem a letištěm a nelze ji přehlédnout. Je to velkolepé dílo a neméně úžasné je toto místo i uvnitř (otevřeno je jen mezi 8. a 11. hodinou, dlouhé kalhoty nutné). Určitá megalomanie výzdoby budov mě v této zemi provázela docela často, a abych řekl pravdu, chvílemi mi ománská architektura připadala tak trochu mimozemská – představte si dlouhé pohoří táhnoucí se mnoho kilometrů vnitrozemím a na úpatí jen tak bez ladu a skladu položené překrásné bílé budovy tvořící malé vesničky. Tento pohled jsem měl v Ománu dost rád.

 

Slavnostní průvod mužů v tradičních oděvech s typickými zahnutými noži chandžar za pasem

V blízkém i méně blízkém okolí Maskatu je toho k vidění hodně. Jako první uvedu městečko Nazvá, které leží asi hodinu a půl jihozápadně od Maskatu. Nazvá jsem si docela oblíbil, vévodí jí veliká pevnost postavená roku 1675 a celým středem se táhne trh, kde můžete pořídit třeba nádhernou ománskou zahnutou dýku, tzv. chandžar. Je tu i skvělá tradiční restaurace Bin Antique (všichni vás rádi nasměrují), tu stojí za to neminout. Omán je země pevností. Asi 40 km západně od Nazvá narazíte na pevnost Bahla, což je obrovská, ale bohužel už víceméně rozpadlá pevnost, zapsaná na seznamu UNESCO. Pokud budete pokračovat po stejné cestě, dorazíte k pevnosti Jabrin, což je menší, zrestaurovaná a hezká pevnost s velmi zajímavým interiérem. Vyšetřete si dost času a zavítejte do vesnice Izki, ležící na cestě mezi Maskatem a Nazvou, kde je k vidění mnoho malých ruin propojených s domky, v nichž stále přebývají lidé. Celkově má toto místo velmi zvláštní atmosféru, hlavně při západu slunce. Dalším dobře dostupným místem z Maskatu je vesnice Nachal, které jak jinak vévodí velká a dobře zachovalá pevnost, kde můžete obdivovat i tehdejší způsob života. Celou tuto zvláštní vesnici, jež spíše připomíná kulisy z nějakého filmu, doporučuji důkladně projít! Okusit něco z místní pekárny, prohlédnout si pozoruhodnou růžovou mešitu jen pro ženy. Ve vašem cestovním deníku by nemělo chybět ani bývalé centrum obchodu a přístav Suhár anebo rybářská vesnice Súr, kde se stále dá vidět tradiční ruční výroba dřevěných plachetnic. A z vesnice Súr je to už jen co by kamenem dohodil na nejvýchodnější cíp Arabského poloostrova Ras Al-Jinz, kde hnízdí veliké množství želv. Každý rok sem připlave na 20 000 tisíc želv, aby tu kladly svá vejce. V průběhu celé této cesty mě častokrát napadalo, že Omán je vlastně souhrn jednotlivých detailů a míst, které dohromady dávají určitý celek. Není tu to jedno hlavní a známé turistické místo číslo jedna, tady je to součet těch malých a na první pohled nevýrazných detailů. Na mnoha místech jen narážíte na zapomenuté pevnosti či strážní věže, tu a tam na poklidnou oázu, jinde zase na pitoreskní vesnici, občas se vám naskytne nádherný pohled na majestátní pohoří Al-Hadžar. Je to opravdu mnoho střípků, které dohromady dávají překrásnou mozaiku jménem Omán. Jde jen o to, věnovat mu dostatek času, nadšení a trpělivosti!

Majestátní pohoří Al-Hadžar

Až potud to vše stálo za vidění a bylo to moc příjemné, přes to všechno mi ale pořád něco chybělo. Prostě něco se zvláštní a speciální atmosférou, co objevím jen já sám a co jsem zatím v každé zemi nalezl. Zpočátku jsem byl trošku zklamaný, že mi osud nic podobného do cesty nepřihrál. Ale trpělivost se vyplatila. Když jsem jen tak ledabyle popojížděl a obdivoval krajinu, dostal jsem se do městečka Qurayyat. Tady jsem si dal skvělou rýži a fantasticky okořeněnou kuřecí polévku a poté pokračoval dál za město s tím, že se zkusím dostat k nějakému zajímavému místu u moře. Všude tomu ale buď bránily hory, nebo tam prostě nebyla cesta. A tak jsem zahnul na malou odbočku vedoucí do vesnice Dagmar a po několika kilometrech najel na další, neoznačenou cestu. Asi po třiceti minutách jsem se ocitl v úplně jiném světě! Malá, dočista opuštěná rybářská vesnice, kde na mě dýchla přesně ta atmosféra, kterou jsem hledal. Řada desítek polorozpadlých barevných lodí mezi starými skloněnými palmami, napůl zbořené a už nefunkční obchody, stará zavřená mešita, v pozadí dvoumetrové vlny, na jedné straně bělostná pláž a na druhé straně se moře rozbíjelo o úpatí hor. Úžasný pohled a objevení tohoto místa byla jedna z nejhezčích chvil mého ománského dobrodružství.
Návštěvník Ománu samozřejmě nemůže přehlédnout dlouhatánské pohoří Al-Hadžar, táhnoucí se mnoho kilometrů skoro celým vnitrozemím. Lze tu trávit mnoho dnů a najít si více či méně náročné trekingové trasy (při kterých se třeba i šplhá nebo plave) anebo se jen tak procházet a kochat se horskou přírodou. V mnoha případech je na úpatí hor nějaká bělostná vesnice a ten pohled vždycky stojí za to. Omán má zároveň hodně kvalitní síť silnic, takže mimo písečných dun nebo rozvodněných úpatí hor se všude dostanete normálním autem. Jezdí se vpravo a řidiči jsou docela ukáznění, a to hlavně proto, že místní policie moc nediskutuje, a překročíte-li rychlost, prostě vám na pět dní auto zabaví. Jeden den, když už jsem toho měl opravdu dost a vracel se večer do dalekého hotelu, ignoroval jsem fotobuňky a na úseku asi 100 km mě to vyfotilo minimálně pětkrát. Policie mě pak před Maskatem zastavila, ale když viděla cizince a půjčené auto, mávla naštěstí rukou. Zapůjčení auta je jinak bezproblémové, na letišti Síb u Maskatu je asi deset různých mezinárodních autopůjčoven a cestování autem tu má další nespornou výhodu. Ušetříte, protože litr benzinu tu v přepočtu stojí deset korun. Také pozor, občas se na silnici procházejí kozy anebo velbloudi – protijedoucí řidiči na vás ale předem blikají. Velmi úsměvná je výzdoba silnic a častých kruhových objezdů – na každém z nich je něco na ozdobu, například velké truhly s pokladem, barevné fontány, velké stříbrné a zlaté prsteny, zvětšené lastury, ryby a podobně. Je to tak kýčovité, až je to vlastně docela milé.
Ománci přímo v Maskatu mi nepřišli zrovna dvakrát přátelští. Mimo města je to sice o dost lepší, ale i tak jsou místní obyvatelé poměrně uzavření. Cestování Ománem je zajímavý zážitek. Celou dobu pobytu jste obdařeni zvláštní pohádkovou atmosférou této země. Neustále se tu mísí dávná historie se současností. Pokud chcete zažít a vidět úchvatné scenérie, při kterých lze v jednom jediném pohledu zahlédnout moře, hory, zeleň i poušť, mešity i polorozpadlé pevnosti, moderní auta stojící metr vedle pasoucího se stáda koz, rozhodně vyrazte směr Omán. A pokud chcete při troše fantazie okusit opravdovou a nefalšovanou arabskou pohádku, vyrazte stejným směrem!

text: Miloš Kalerta, foto: Shutterstock

NAPSAT KOMENTÁŘ