Bára Škorpilová a její studio Mimolimit patří mezi nejzajímavější tuzemská kreativní uskupení na poli designu a architektury. V rozhovoru prozradila, kde čerpá inspiraci, jak je to s moderním přístupem v historických částech měst i z čeho vycházela při návrhu nových interiérů hotelu Orea Resort Horal.

Je podle Vás architektura a design více uměním, službou, nebo jak říká Marc Newson, řešením problému?

Architektura musí vycházet z širšího kontextu. Někdy je to služba, někdy je to umění, ale vždy by to měla být radost. Abych mohla svojí práci dělat dobře, pracuji s větším spektrem znalostí a souvislostí, které tvorbu ovlivňují. Proces navrhování má své logické kroky, kde samotný výtvarný návrh je cca 20% práce.

Původně jsem chtěla ilustrovat knížky. Úplnou náhodou jsem se ale potkala s Bořkem Šípkem. Bořek Šípek na své přednášce v Savarinu prezentoval věci, které nebyly pouze účelové, kombinovaly neslučitelné materiály, nastavovaly nové úhly pohledu na sterotypy.

Zastávám názor, že vedle účelovosti by věci měly mít ještě další přidanou hodnotu.

Bára Škorpilová

Snažíte se vytvořit vlastní styl?

Nikdy jsem nepřemýšlela, že bych si budovala styl… Snažím se, aby to co navrhujeme bylo v budoucnu čitelné , že to někdo vytvořil v 21. století. Úměrně tomu volíme hmotu, materiály, jejich zpracování.

Myslíte, že máte svůj rukopis?

Lidé nás dokážou poznat, že jsme ten prostor navrhovali – ať už je to dům nebo interiér, dá se tedy asi říct, že rukopis máme, přestože se prvky neopakují. Nebo většinou se neopakují. Kdybych to měla sama nějak definovat, tak je to způsobem hmotového řešení a zacházení se světlem.

Podle čeho se rozhodujete jestli do zakázky půjdete? Čím Vás musí zaujmout?

S každou zakázkou člověk stráví víc než půl roku a měl by mít pocit, že to bude příjemně strávená doba.

Začíná zakázka myšlenkou, vizí, nebo se staví na základech zadání a vize vznikne postupně?

Ideální zakázka by měla začít smysluplným definováním záměru (zadání). V realitě je ale někdy potřeba se k tomuto stavu propracovat. Následuje výtvarný koncept, který považuji za hotový až v momentě, kdy jde myšlenku slovně popsat.

Kreslíte ještě rukou, nebo navrhujete digitálně?

Na začátku kreslím všechny věci rukou, teprve potom přichází počítačové zpracování. V poslední době využíváme dost počítačových programů a to jak přímo při návrhu, tak i v průběhu celého projektu i realizace. Díky vizualizacím se návrhy schvalují snáze, ale část našich klientů preferuje kresby od ruky.

Štukové výzdoby v historickém domě

Máte ráda když klient do návrhu vstupuje nebo vám víc vyhovuje absolutní tvůrčí svoboda?

Je dobré mít zajímavého protihráče nebo spoluhráče. Baví mě jak úplná tvůrčí svoboda kdy klient do návrhu vůbec nevstupuje, tak je zajímavý i dialog s klientem, kde moji práci obohacuje novými myšlenkami. Mám ráda náročné klienty.

Potřebuji vidět a slyšet dobré a zajímavé věci, pak je to přímá inspirace pro moji práci.

Na čem právě pracujete?

Máme na stole několik hotelů, většinu z nich v Čechách. Dokončujeme zámek v Dolních Břežanech, v loňském roce se začal stavět hotel na náměstí v Peci pod Sněžkou, , po pěti letech se vracíme na Maledivy, kde je třeba redesignovat nejen z důvodu opotřebení, ale i vracející se klientely. A jeden z větších projektů je i hotel Horal ve Špindlerově Mlýně pro Cimex. Zároveň pracujeme na mnoha soukromých rezidencích.

Z čeho jste vycházela při návrhu nových interiérů resortu Horal?

Hotel projde kompletní rekonstrukcí interiérů, ale mluví se i o změně vnějšku. Je to železobetonová konstrukce, 166 pokojů, musí obsloužit hodně lidí a je součástí řetězce. Navrhnout hotel je hodně demokratický proces, kde se musí mnoho stran shodnout na tom, že návrh je funkční. Nahlíží se na něj z mnoha hledisek. Důležitý je i fakt, že se jedná o horský hotel, který by měl vyjadřovat, že je v přírodě. V Horalu je prostorová danost, neměnnost tvaru pokoje díky železobetonovému skeletu. Jde o vybalancování všech parametrů, nejen velikostí věcí tak, aby se tam člověk cítil příjemně, ale i včetně času potřebného na úklid pokoje. Pokoj musí být funkční i uživatelsky a příjemný. Je v něm pečlivě využité každé místo.

Hlavním designovým prvkem pokoje je fošna, dubová dřevěná krajina, o šířce1metr a délce 3,5 metru, kterou jsem zvolila proto, aby byla protikladem betonové konstrukci.

Jsou pro Vás výzvou stavby vsazené do krajiny, kdy stavba ovlivňuje vnímání krajiny kolem sebe?

V současné době pracujeme na několika horských zakázkách. Hledáme pro ně lokální materiály, které minimálně opracováváme a necháváme vyznít jejich surovou podobu. Snažíme se o minimální zásah do prostředí. Vedle dřeva se hodně pracuje i s kamennými krajinami, jenom odkorněnými fošnami, dřevěnými krajinami, ocelí … prostě se surovými materiály, které dáváme k sobě snad v dobrých proporcích a ten dům bude působit… horsky. Domy v horách mají i tu zvláštnost, že jsou vícepohledové, nahlíží se na ně často i z vrchu takže jsou plánovány porostlé střechy apod.

Budova zasazená do prostředí, Pec pod Sněžkou

Jak na nové materiály nebo technologie reagují klienti?

Myslím, že máme zajímavé klienty a je výhoda, že už vědí proč s námi chtějí spolupracovat. Jsou ale rádi překvapováni. Přijdou s rámcovým zadáním a očekávají, že se posuneme někam dál. To je asi ta správná cesta. Lidé se naučili si svého architekta vybrat podle jeho práce a už od začátku vědí, že se s ním „názorově“ potkávají.

Máte ambici navrhovat budovy kompletně od exteriéru po kliku od dveří? Jsou dnes ještě takové zakázky?

Ano jsou, moc mne to baví, ale není jich mnoho. Já bych se ani mnoha takovým zakázkám nemohla věnovat v jeden okamžik . Naši práci tvoří 70% interiérů a 30% budov. Myslím, že interiéry umíme opravu dobře a u těch budov jsme opatrnější.

A co původní ráz historických měst? Zakonzervovat historické části?

I když děláme nové interiéry ve starých budovách, používáme nové tvarování a současné technologie pečlivě se snažíme zachovat a zdůraznit všechny cenné historické prvky. Často používáme k jejich umocnění světlo.

Světelný design je sám o sobě náročnou disciplínou…

Světlo dokáže s prostorem udělat zázrak. Snažíme se, aby se s námi na projektech podílela Pavla Beranová, lighting designérka, která se věnuje především scénickému svícení a do projektu přináší nové pohledy.

Oslovují Vás nové technologie?

Hodně pomáhají vizualizace. Je to ale dvojsečná zbraň. Velmi dobře se tak dokumentuje myšlenka klientovi. Vypadá to realisticky, má to i atmosféru a klienti to okamžitě schválí. Když to ale vidí na obrázku, mají pocit, že už to skoro stojí, chtěli by to strašně rychle a jsou netrpěliví (smích)

Technologie posouvají materiály hodně dál, ať už se to týká zpracování kamene, nebo nových laminátů a podobně.

Bude 3D tisk tou technologií, která bude znamenat změnu pro svět designu nebo způsob jakým designéři pracují?

3D tisk mě zajímá, moc mě zajímá, ale pořád narážíme na spoustu limitů, takže bude trvat ještě nějakou dobu, než bude běžnou součásti práce designéra. Když si chci odpočinout, děláme si pro zábavu designy pro 3D tiskárnu. Máme připraveno mnoho konceptů, ale většina těch věcí je buď tak drahá, že se nedají reálně vyrábět v potřebném množství, nebo se musí tisk následně převádět do jiných materiálů, což nechci. Bavilo by mě, kdyby předmět zůstal v materiálu, který se vytiskne, ale to je zatím extrémně drahá záležitost. Obecně si ale myslím, že se bude tisknout, dá to věcem nové tvarování. Přijde mi že teď se s tím zachází trochu jako když se objevila litina a kopírovalo to staré tvary. 3D tisk na své nové tvarování teprve čeká.

Byt v kubistickém domě, Praha

Je masově vyráběný design, třeba firmami jako je Ikea ještě zajímavý? Má hodnotu?

Myslím že Ikea dělá spoustě lidem velkou službu. Je to dobrá věc a neznám člověka, který by neměl nic z Ikea.

Měla byste zájem navrhnout věc, která by se vyráběla třeba v půlmilionové sérii?

Měla… i ve větší . Ale nikdo mě dosud neoslovil a já jsem pro to nic neudělala. Ale opravdu by mě to bavilo. Ne kvůli tomu, aby mou práci vidělo milion lidí, ale prostě bych si to chtěla vyzkoušet. Udělat dobrou židli pro velkou sérii může být stejně náročné, jako vytvořit interiér soukromé rezidence…

Jak odpočíváte?

Ráda cestuji a poslouchám hudbu…

Dokážete při poslechu pracovat?

Poslouchám klasickou hudbu nebo jazz. Dokáži pracovat při hudbě, kterou dobře znám. Novou věc si k práci nepustím, protože vyžaduje soustředěný poslech. Obecně potřebuji vidět a slyšet dobré a zajímavé věci, pak je to přímá inspirace pro moji práci.

Nejvíc času trávím se svým synem, a tak už mnoho času nezbývá. Ale podle možnosti ráda navštívím i dobré představení, operu nebo balet , a to jsem pak ochotna za nimi jet i do blízkého Londýna, kde si zážitky ještě umocním návštěvou různých výstav.

Co Vás zaujalo v poslední době?

Viděla jsem operu Satyagrahu od Philipa Glasse na Londýnské scéně. Je to starší věc, přesto je stále skvělá. Za fantastické jsem vždy považovala představení DV8.

PROFIL

Vystudovala Střední umělec koprůmyslovou školu v Praze, obor konstrukce a tvorba
nábytku a Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér architektury a designu
u prof. Bořka Šípka.

V letech 1997—1998 pracovala jako asistentka ak. arch. Jiřího Pelcla v ateliéru architektury a designu na VŠUP v Praze.

Od roku 2001 je majitelkou studia Mimolimit, které se zabývá navrhováním staveb, interiérovým a produktovým designem.

NAPSAT KOMENTÁŘ