Jeho kariéru malíře začala vlastně krádež… Když na cestách ve Francii přišel o fotovybavení, po návratu do Čech se vrhl do malování. Nejen o umění jsem si povídal s malířem Richardem Augustinem.

u_zlateho_tygra_right_160x130Když jsme byli děti, chtěli jsme být popeláři, prezidenty či kosmonauty. Z vlastní zkušenosti vím, že malířů v dětských snech moc nebylo. Jak ses k malování dostal? A čím vlastně chtěl být malý Richard?

Ze základní školy si pamatuji své první čmáranice, které obvykle vybočovaly z řady. Vedle všech těch princezen, draků, šmoulů a kačerů jsem namaloval třeba brontosaura nebo čerta. Přitom jsem chtěl být hajným, jako byl můj otec. Převážila však vůle a pragmatičnost mojí matky a ze vzdělávacího systému jsem vyšel jako elektroinženýr. S diplomem v kapse jsem tušil, že to nikdy dělat nebudu.

hallo_honey_70x110Tak to máš podobnou profesi jako Karel Gott (elektromontér), který se vystudovanému oboru také nevěnoval a zběhl k populární hudbě a později také k malířství. Je to tou elektřinou, nebo čím jiným, že tě zlákala dráha malíře? Jak se tehdy začínalo mladým malířům?

To jsi mě tedy pobavil. (smích) Nevěděl jsem, že Gotta také „zasáhla“ elektřina! Každopádně osudy dvou umělců se často ubírají po úplně jiných cestách. Já studoval vysokou školu v Plzni během úžasných 90. let, kdy jsem nasál obrovskou svobodu a nespoutanost. Nechtěl jsem se omezovat místem, zemí ani lidmi. Několik let jsem se protloukal jako grafik a fotograf. To první mě postupně přestalo bavit – krásná práce, ale jsi pořád někde v kanceláři před monitorem. Fotografování pak vzalo za své při nešťastné příhodě ve Francii, kdy jsem přišel o všechno včetně fotovýbavy. Zůstal jsem jen s pasem a tím, co jsem měl na sobě. V Čechách na mě nečekalo nic než malířský stojan po otci a pronajatá garsonka. Tak začala moje dráha malíře.

S mistrem máš ale ještě něco společného. Hudbu. Před jedenácti lety jsi byl u založení hudební skupiny „Láska vole!“. Je pro malíře hudba inspirací a naopak?

01Láska vole!, to je srdeční záležitost. Tady se sešly okolnosti, nadšení a skvělá parta. Malířina je moje vášeň, ale také obživa. Řeším prodeje, marketing, klienty, weby a vše, bez čeho se dnes neobejde žádná profesionální činnost. Koncerty kapely jsou pro mě spíše relaxem a adrenalinem, hrajeme z čiré radosti, hlavně pro kamarády. Obě holky, zpěvák Mário i já máme svoji práci, takže kapela zůstává na úrovni zábavy.

Humor a nadsázka z vašich textů jen čiší. Je oproti tomu malování menší zábava, když je to tvé povolání? Mám tím na mysli to, že když děláš, co tě baví, tak to děláš pořádně a s láskou. Měl jsi ve své kariéře tvůrčí krizi?

Malování mě samozřejmě obrovsky baví. Samotný tvůrčí proces neberu jako zaměstnání, když maluji, dělám přesně to, co mě naplňuje. Vytvořit originální dílo, které má náboj, ohlas i prodejní potenciál, je jednoduše paráda. Tato část však reálně zabírá tak 20 % mojí činnosti, práce je hlavně to ostatní kolem. Obrazy je třeba zarámovat, nalakovat, nafotit, zabalit, publikovat, vystavovat, přepravovat, skladovat, půjčovat… a nakonec prodat.

Tenhle koloběh udržuji pořád v pohybu a živím ho energií a novými díly. A to je sakra práce. Krize se dostavují hlavně osobní ve chvílích, kdy se nedaří. Nic se zrovna neprodává, žádné ohlasy, peníze v nedohlednu a ty máš tvořit skvělá díla a tvářit se superúspěšně. S léty to naštěstí zvládám lépe, vím, že slunce nakonec vždycky vyjde.

Vystavoval jsi v Indii, Belgii, ateliéry máš v Praze a v mallorském přístavu Port de Soller. Promítají se tvé osobní zážitky a poznávání nových kultur do tvých obrazů?

Jasně, místa a lidé se v tvorbě odrážejí zásadně. V Indii jsem strávil asi rok a udělal jsem tam tři pop-artové výstavy, všechny inspirované úžasnou barevností téhle země. Bollywoodští herci, rupiové bankovky, ikonická Svatá kráva, taková esence Indie, těžko přenositelná do Evropy. Celé tohle období by vydalo na dobrodružný román, vystavovat v Indii na vlastní pěst byla celkem bondovka.

Teď mám studio na Mallorce, to je trochu snazší, protože tady jsi pořád v Evropě. Navíc tu pracuji hlavně na středomořských motivech, a ty jsou snadno přenositelné do Čech. Teplomilové touží po slunci, moři a věčném létě a pro ně maluju nejnovější obrazy.

forman_90x90Jak už jsi říkal, malováním se někdy peníze vydělají horko těžko. Věnuješ se tedy například malbám na objednávku?

Věnuji. Právě jsem dokončil obraz tropického pralesa pro klienta z Děčína, který jsme společně vymysleli. Předtím jsem dělal dosud zřejmě nejtěžší zakázku, portrét Václava Klause k jeho pětasedmdesátinám. Já Klause nemusím, tak se to ve mně vařilo – namalovat, odmítnout, namalovat… Nakonec ze mě vypadnul můj asi nejlepší portrét, alespoň co se řemesla týče.

Ve své tvorbě se věnuješ kubismu, pop-artu. Vystavoval jsi ve světě. Kam podle tebe české malířství míří? Třeba ve srovnání s minulostí a tvými vzory.

České malířství bylo, je a bude především pro Čechy. Jsme hodně kulturní národ, nyní navíc ekonomicky silný, což je pro umění obecně požehnáním. A český malíř zajímá opět především Čechy a jsme to opět my, kdo kupujeme tuzemské umělce, včetně těch historických. To hlavní je, že pořád objevuji malíře, jejichž tvorba je na špičkové úrovni. V Praze můžeš koupit současná díla, která se technickou i vnitřní kvalitou vyrovnají čemukoliv, co jsem kde ve světě viděl.

V mezinárodním měřítku má české malířství zvuk asi jako malířství Utahu nebo tchajwanské malířství. Tedy žádný. I zde se mohou prosadit čeští umělci s tahem na branku. Tady ale musíš žít a pracovat v měřítku evropském, americkém nebo třeba asijském. Je skvělé hlásit se k vlasti, ale českým malířstvím díru do světa neuděláš.

vanocni_rozhovor_30x30Necháme teď na chvilku malování. Jak se žije na Mallorce?

Všude je chleba o dvou kůrkách. Já se s rodinou přestěhoval na Mallorku kvůli klimatu, společenskému i teplotnímu, potřebě nějaké změny a kvůli klientele, přeci jen sem jezdí za sluncem celá Evropa. Středomoří a provinční klid mi vyhovují. Chybí mi zde hlavně přátelé, ti z nebe nepadají. Dost otravná je pavučina španělské byrokracie, kterou se obtížně prokousávám. Rok jsem si zvykal na zdejší ceny, teď už je naštěstí nepřepočítávám. Každopádně jsem 2,5 hodiny letu od Prahy a mám tu úžasnou svobodu a možnost tu být, stejně jako to kdykoli zabalit.

To zní jako dobré místo k životu. Kdy tě budou mít umění chtiví čtenáři magazínu Mixér příležitost navštívit ve tvém pražském ateliéru?

Pražské studio je prozatím zavřené, nemohu být na dvou místech najednou. Už teď ale vymýšlím, co s tím, rád bych otevřel české studio opět příští rok. Čtenáři mě mohou navštívit alespoň on-line, na webu studia zveřejňuji všechny nové obrazy i nějaké ty fotografie a aktuality z Mallorky.

NAPSAT KOMENTÁŘ