Peru patří mezi požehnané země, kde najdete dech beroucí velehory, divokou džungli, panenské pláže i mimořádně bohaté kulturní dědictví s nádechem mystiky. To všechno ideálně doplňuje výjimečná kuchyně, jejíž chutě dobývají svět, a inspirativní temperament místních obyvatel. Omezovat se ve vnímání identity Peru jen na Machu Picchu by byla chyba a hřích proti cestovatelské filozofii.

Většina cestovatelů zahájí návštěvu třetí největší jihoamerické země na letišti v Limě. Současné peruánské hlavní město bylo založeno španělským conquistadorem Franciscem Pizzarem v roce 1535, má asi 9 milionů obyvatel a omývají ho vody Tichého oceánu. Plážový klid a pohodu tu však nečekejte, jako ve většině latinskoamerických měst to i tady žije, a to bez ohledu na denní nebo noční hodinu. Většinu města lze charakterizovat jako moderní a v mnohém si nezadá s evropskými metropolemi. Historické centrum bylo vybudováno v koloniálním duchu, a přestože město v minulosti několikrát poničilo zemětřesení, mnoho budov se naštěstí podařilo dochovat. Jednou z nejvýznamnějších památek je klášter San Francisco, barokní perla Limy. Je známý zejména pro své rozsáhlé katakomby, kde je dle odhadů pohřbeno až 60 000 těl původních obyvatel oblasti.

Koloniální atmosféra

Srdcem historické Limy je Plaza de Armas neboli také Plaza Mayor. Náměstí je lemováno překrásnými koloniálními paláci, mezi něž patří i Prezidentský palác, Arcibiskupský palác, radnice Cabildo či palác Torre Tagle. Kromě koloniálního centra je u místních i turistů populární čtvrť Miraflores rozkládající se na impozantním skalnatém útesu nad oceánem. Právě sem se chodí za zábavou, nákupy, ale také se dobře najíst. Dalším skrytým pokladem často neprávem opomíjené metropole je Barranco, limská umělecká čtvrť, rovněž pobřežní. Barrancu se přezdívá peruánské Soho a umění a kulturu tady potkáte na každém kroku. V ideálním poměru se mísí s temperamentními bary a restauracemi s lokální peruánskou kuchyní, která aktuálně patří mezi nejsledovanější na světě. Ochutnat musíte osvěžující a návykové ceviche – tradiční pokrm ze syrového rybího masa marinovaného v limetové šťávě s trochou jemné cibulky, koriandu a chilli. Jednou z nejlepších cevicherií v Limě je Costazul Restaurante na ulici Calle Berlin. K ceviche si objednejte pisco sour, tekuté vyjádření identity Peru. Jde o míchaný drink z pisca, místní vinné pálenky, bílku, cukrového sirupu a limetové šťávy.

Horský zázrak ztracené civilizace

Navštívit Machu Picchu, jehož název v jazyku původních obyvatel, tedy kečuánštině znamená „Starý vrch“, patří na „to do“ list téměř každého cestovatele. V roce 1983 bylo zařazeno na seznam světového dědictví UNESCO a o čtyřiadvacet let později bylo zvoleno jedním ze sedmi moderních divů světa. Při prvním pohledu na scenerii starobylého města Inků zůstává rozum stát nad skutečností, že bylo postaveno lidskou rukou, bez jakýchkoli strojů, v tak nedostupné oblasti a v nadmořské výšce 2430 metrů. Navíc to není tak dávno, co si ještě uchovávalo všechna svá tajemství, je tomu totiž teprve 108 let ode dne, kdy bylo objeveno americkým archeologem Hirhamem Binghamem z Yaleské univerzity. Ruiny kdysi významného předkolumbovského města situovaného vysoko v horách, jehož stavba byla zahájena v 15. století, jsou opředeny aurou tajemna, spirituality a pověstmi o ztracené dávné civilizaci.

Na pupku světa

Machu Picchu leží pouhých osmdesát kilometrů od Cuzca, starobylého hlavního města incké civilizace, jemuž jeho zakladatelé pro jeho nezměrný význam přezdívali „Pupek světa“. Cuzco rozhodně stojí za návštěvu a to nejen kvůli bohaté historii, unikátním památkám a jedinečné architektuře kombinující tradici starého světa se záhadnou školou toho nového. Dnes 400tisícové město v jižním Peru bývalo centrem incké říše, jeho založení se datuje zhruba do roku 1200, leží ve výšce 3399 metrů nad mořem a půdorysem připomíná tvar těla pumy, jež byla posvátným zvířetem Inků. Po příchodu conquistadora Pizzara bylo Cuzco zdevastováno a status hlavního města získala nově vystavěná pobřežní Lima. Jednou z největších zajímavostí metropole And je pevnost Sacsayhuamán, která představovala pomyslnou hlavu již zmíněné pumy a byla postavena z obrovských do sebe zapadajících kamenů. Na její stavbě se podle odhadů historiků podílely desítky tisíc Inků, nikdo však dnes s jistotou neví, k čemu pevnost vlastně sloužila. Jisté však je, že ze Sacsayhuamánu uvidíte celé Cuzco jako na dlani.

Dobrodruhům se v Cuzcu naskýtá jedinečná šance využít k přespání závěsnou chatu nad Sacred Valley. Skylodge Adventure Suites bylo otevřeno v roce 2013 a prosklená panoramatická kapsle umožňuje svým návštěvníkům strávit noc 400 metrů nad zemí, navíc s dech beroucím výhledem.

Voda v moři i nad mořem

Peru není klasickou plážovou destinací, přesto i v tomto ohledu nabízí několik úchvatných míst nedotčených masovým turismem. Podél celého dlouhého pobřeží země lze narazit na řadu panenských pláží milovaných surfaři a dalšími lovci divokých vln. Pokud toužíte po troše komfortu, zvolte si pro lenošení na pláži městečko Mancora na severu Peru, nedalo hranic s Ekvádorem. Oceán je tady klidnější a lemují ho dlouhé pláže s jemným pískem. Místní vody jsou bohaté na ryby, kraby a humry, takže místní ranní rybí trh je místem, jež by nemělo uniknout pozornosti těch, kteří chtějí nahlédnout do autentického života této oblasti. Ranní trh tady ale skutečně znamená ranní, kolem jedenácté hodin už tady najdete jen hladové kočky a nevábné zbytky rybářských pokladů.

Když jsme ale u vody, hlavním cestovatelským představitelem tohoto živlu je v Peru jezero Titicaca, které drží s nadmořskou výškou 3812 metrů titul nejvýše položeného jezera světa. Rozkládá se na hranicích Peru a Bolívie a jeho název pochází z kečuánštiny, znamená titi-puma a caca-hora. V jezerní oblasti panuje po většinu roku chladné počasí, teploty ani v nejteplejších měsících nepřesáhnou 15 °C. O místních indiánech se také proto říká, že necítí chlad. Žijí na světoznámých rákosových plovoucích ostrůvcích Uros, jež jsou zespodu ukotveny. V 70. letech 20. století zkoumal vody jezera Titicaca uznávaný oceánograf Jacques Yves Cousteau. V oblasti a zejména pod hladinou pobyl osm týdnů a pod vodou neobjevil bájný poklad Inků, jak se traduje, ale endemický druh žáby, která je velká přibližně dvacet centimetrů a nikdy se nevynořuje. Na jaře tohoto roku získala pár exemplářů vzácné vodnice posvátné také pražská zoo, kde si je můžete prohlédnout v teráriu u rezervace Bororo.

Návrat k podstatě přírody

Amazonka, nejdelší řeka světa, pramení v peruánských Andách, ale teprve až česká výprava pod vedením hydrologa Bohumíra Janského na přelomu tisíciletí určila přesnou lokaci jejích pramenů. Abyste mohli propadnout kráse a různorodosti přírody Peru naplno, výpravu do Amazonského pralesa byste neměli vynechat. Zapomeňte ovšem na hotely v západním stylu, supermarkety a často i na elektřinu. Většina výprav do džungle začíná v rušném přístavním městě Iquitos na severovýchodě země. Můžete se sem dopravit jedině lodí nebo letadlem, žádné silnice sem totiž nevedou, a přesto v Iquitos žije necelého půl milionu obyvatel.

Na samotné výpravě do pralesa o vás budou pečovat místní, kteří Amazonce a jejímu okolí rozumí a jsou s ní takřka jedno tělo jedna duše. Lodí se po vodách Amazonky můžete dostat například do Myuny, kde se dá ubytovat a obdivovat veškeré krásy této nejzelenější části planety. Na své si zde přijdou zejména vášniví zoologové či botanici, v peruánské džungli žije na 1400 druhů ptáků, 2000 druhů ryb včetně slavných piraň, 380 druhů plazů a 430 druhů savců včetně velkých šelem, roztomilých opiček a lenochodů. Rostlinné druhy se počítají na desetitisíce a samozřejmě mezi ně patří i úžasné orchideje. Skutečná síla přírody je něco, čemu se v Amazonii nelze vyhnout, pocítíte ji tady hluboko srdci. Ležet večer v houpací síti, pozorovat západ slunce nad Amazonkou a poslouchat prales vítající příchod noci je v dnešní hektické době opravdový luxus.

NAPSAT KOMENTÁŘ