Silniční cyklistika se v 90. letech minulého století stala v Česku opomíjenou popelkou. Na okraj zájmu ji odsunula dravá horská kola. Ve světě se po silnici jezdilo dál. Ovšem teď jsou silniční kola zpět. Kdo na silničce zažil ten dokonalý přenos pohybu těla do rychlosti, ví proč.

stock-photo-cyclist-in-maximum-effort-in-a-road-outdoors-266933141Mezi silniční cyklistikou a ostatními způsoby ježdění na kole je rozdíl asi jako mezi Formulí 1 a ostatními automobilovými soutěžemi. Profesionální týmy disponují astronomickými rozpočty, tou nejlepší technikou a precizním zázemím. Ale i běžní amatérští či příležitostní sportovci začínají dnes přicházet na kouzlo elegantních silničních kol. V čem spočívá? Jedete rychleji a ujedete mnohem víc kilometrů než na horském kole. Operujete po krajině, zvládáte velké vzdálenosti. A celá jízda je rychlá a elegantní.

V silniční cyklistice se oproti jiným cyklo oborům točí také mnohonásobně víc peněz. Důvod je jasný – miliardová sledovanost závodů „velké trojky“ (Tour de France, Giro d‘Italia a Vuelta a España), příjmy za vysílací práva a reklamní prostor nejen okolo trati, ale především na dresech gladiátorů – profesionálních cyklistů. Cyklistika tvoří 15 % celosvětového trhu se sportovním náčiním.

U nás v 90. letech propukl obrovský boom horských kol a silniční cyklistika trochu ustoupila do pozadí. V zahraničí se však vývoj nezastavil a na západ od našich hranic jsou „silničky“ nejčastěji provozovaným druhem kol. Podle Michaela Mourečka, bývalého profesionálního cyklisty a nyní spolumajitele firmy Festka, se cyklistika rozděluje na dva směry: zůstává sportovní větev a prudce se rozvíjí odnož lifestylové silniční cyklistiky. „Je to podobné, jako když se stal lifestyle ze snowboardingu a skateboardingu. Dříve jezdili lidé na prknech oblečení, jako kdyby šli běhat. Když se podíváte dnes, mají svoje režiséry, kapely, speciální tetování atd. Ve městě můžete potkat lidi, kteří jsou oblečení jako skejťáci, a přitom na žádným skejtu nikdy nestáli. Je to prostě životní styl. A totéž se teď děje u cyklistiky,“ říká Michael. Cyklisté postupně zjišťují, že s lepšími rámy, dušemi a dalšími komponenty nejsou české silnice tak strašné, jak se obecně tvrdí. „Nedávno jsem tu měl partu sportovců z Nového Zélandu a udělali jsme s nimi vyjížďku po Praze a okolí. Byli nadšení, jak máme pěkné silnice!“ vypráví Michael.

8p7a1688Názor, že všude jezdí auta, a proto se na silničce nedá, je nesmysl. Podívejte se na internetu, kudy jezdí ostatní. Dobrá je aplikace Strava (labs.strava.com). Objevíte cesty, kterými už někdo jel, a můžete tam i soutěžit a porovnávat své výkony na určitých úsecích tisíců zaznamenaných tratí. O oblíbenosti konkrétní trasy svědčí, jak silnou čarou je označena – čím silnější, tím frekventovanější. Při podrobném zkoumání také zjistíte, kudy cyklisté vůbec nejezdí, což je taky zajímavá zkušenost. Pak stačí mapu své zamýšlené trasy stáhnout do cyklonavigace a vyrazit (před tím pochopitelně zkontrolujte gumy a stav tekutin v láhvi „tzv. bidonu“). Jak si pořádně zajezdit na Šumavě, to hravě zjistíte na serveru www.sumavago.cz. Najdete zde tipy na krátké i dlouhé tratě protkané strmými kopci.

Pokud si myslíte, že máte něco naježděno, a chcete poměřit své síly s ostatními, doporučujeme účast na některém z amatérských závodů. Skoro každý kraj má svoji lokální unii a ta pořádá nejrůznější závody. Lze zmínit Šumavskou unii amatérských cyklistů (www.suac.cz) či Sdružení amatérských cyklistů (www.saccr.cz), kde najdete kalendář akcí. Vůbec se nemusíte bát, že budete za outsidera. Cyklistika je sport gentlemanů, kteří by měli pomoci slabšímu, aby se stal lepším cyklistou. Naopak začátečník by měl být vnímavý a dívat se, jak jede skupina. Jedna chyba může mít za následek nepříjemný pád hodně kol a lidí. Jízda ve skupině (balíku) má svá pravidla a zákonitosti. Je to velmi těžká disciplína, ale dá se naučit. „Základem je se nelekat. Systém funguje jako rybí hejno, občas se objeví nějaký dravec, který se snaží pole roztrhat, ale pak se to zase sjede dohromady,“ přibližuje Michael Moureček. „Základem je věřit jezdci, který jede před tebou. Pokud uhne doprava, musíš také doprava. Je to založené na tom, že se nikdo nechce vysekat a zranit,“ vybaluje základní „balíkovou“ poučku Moureček. Všimněte si, že peloton se chová nesmírně dynamicky, jako živý organismus. Někteří jezdci se pomalu propracovávají do čela středem skupiny a pak po stranách po čase odpadávají dozadu. Když mají pocit, že ztrácejí už příliš, zase se, za pomoci stájových kolegů, vydávají středem kupředu.

stock-photo-col-du-platzerwasel-france-jul-the-peloton-on-the-climbing-road-to-mountain-pass-platzerwasel-327851816V cyklistice platí, že v množství je síla. Při dobré jízdě v závětří (tzv. v háku) můžete ušetřit až 30 % energie. Už jen vzít v úvahu tento fakt zcela změní váš pohled na silniční cyklistické závody: Skupina je vždy silnější než jednotlivec. Kdo se vydá na sólový únik, tak má už jen kvůli své osamělosti 20–30% nevýhodu. Skupina, tedy balík, prostě sólistu většinou, i když ne vždy, uštve. Z toho plyne, že týmová spolupráce je velmi důležitá. Etapové závody jsou v zásadě strategické bitvy týmů. Není to tak, že v pelotonu jede třeba

80 cyklistů a každý se snaží být první nebo co nejlepší. Tak to opravdu nefunguje. Soupeří dokonale organizované týmy, v nichž má každý přesný úkol: vítězit, chránit lídra a podobně.

Když na Tour de France vidíte, jak někdo provede únik, hodinu jede sám a těsně před cílem jej všichni dostihnou a on skončí dvacátý, tak to není neúspěšný příběh hrdiny. Únikář v rámci týmové strategie vyjel, protože byla optimální konstelace. Proč za ním nikdo nejel? Inu proto, že jezdce, který sice v celkovém pořadí nevyniká, ale jede osaměle první, zabírají kamery. A ty kromě jezdce zabírají i loga sponzorů na jeho dresu. A na tyto záběry se dívá půl miliardy lidí. Když jste druhý, tak nejste na kamerách. A to není celý příběh. Druhý den jsou zase všichni na startu. A každému je jasné, že jezdec, který jel předchozí den hodinu sám, je o dost více než ostatní vyčerpaný. Takže jak? A strategie se rozvíjejí…

Když se přijede pod kopec, tým lídra závodu musí hlídat pokusy o nebezpečné nástupy a pokusy roztrhat peloton, případně udělat nějaký trhák. Nebo se za takového uprchlíka může „pověsit“ jeden člen týmu, který pak logicky nemá koho střídat. Vystihnout správný moment k úniku je nesmírně těžké, jelikož týmy se velmi pečlivě hlídají a poznají, co kdo chce udělat. Navíc příprava na závody je velmi důkladná a cyklisté od svých trenérů a dalších spolupracovníků týmů vědí, kde je dobré nastoupit. Profesionální silniční cyklistika je nesmírně orientována na výsledek. Vyhlašuje se jen vítěz a pro vítězství se dělá vše. Dokonce jsou i situace, kdy manažeři jednotlivých týmů „nakupují“ pro jednotlivé etapy cyklisty z jiných stájí, aby pracovali s nimi proti jinému soupeři.

Cyklistika ovšem není jen boj o trůny. Je to uhranutí, zábava, sport, zdroj úžasných zážitků pro každého. Posedlost silniční cyklistikou může někdy nabývat až bizarních forem. Například jezdit na silničce patří k dobrému tónu horních vrstev v jihovýchodní Asii a poptávka po designových kolech je z tohoto regionu velmi silná. Jenže jezdit s drahým kolem bezpečně není často kde. A tak si cyklisté za velké peníze najímají automobilové závodní okruhy, na nichž jezdí. Nebo se vydají na silnici a platí si ochranku vpředu i vzadu. Tudíž v Čechách a přilehlých zemích máme podmínky přímo ideální. A pokud silniční cyklistickou vášeň neznáte, dávejte si velký pozor. Jakmile ji poznáte, hrozí, že jí podlehnete navždy.

Jak seřídit kolo

stock-photo-professional-cyclist-being-tested-on-body-geometry-simulator-in-fit-services-397440367Pokud máte na silničním kole pocit, že české silnice jsou příliš rozbité, většinou je příčina někde jinde. Především v nevhodně zvolené šířce pneumatiky, špatném nahuštění, špatném posedu či nevhodné velikosti kola. U silničního kola je důležitá i délka klik. Otázka je, kolik prodavačů se zákazníka na tuto věc zeptá. Vůbec nejlepší je absolvovat speciální měření. Při něm se člověk označí reflexními páskami, sedne si na stacionární kolo a jeho jízdu zaznamenává kamera. Během testování se detailně změří všechny požadované údaje, kterých je zhruba třicet (výška, délka rukou, nohou, šířka ramen atd.). Pak už si můžete nechat vyrobit správné kolo na míru či případně aspoň nastavit správně sedlo. Po fittingu vás už budou bolet ruce jen kvůli tomu, že jste ujeli opravdu hodně. A kam na fitting? Třeba do zmíněné dílny Festka (www.festka.com). Pokud se ptáte, kolik nám z Festky zaplatili za průhlednou reklamu, tak odpověď je jednoduchá. Nic. Prostě nás ta kola nadchla. Devadesát procent jejich produkce se vyváží. A kolik fitting stojí? „Asi dva až patnáct tisíc, říká přímo Michael Moureček. „Ale znám lidi, kteří si koupí letenku do Hongkongu a tam zaplatí patnáct tisíc fitterovi, který je zkrátka slavný.“ Výhoda fittingu? Ušetříte si hodně problémů v budoucnu. Klidně si raději kupte horší komponenty, ale na fittingu nešetřete. Navíc vaše cyklistické míry vám zůstanou už napořád, takže u dalších kol máte fitting zdarma.

Odkud vyrazit do cykloráje

Šumava nabízí pro silniční cyklistiku ideální mix kvalitních cest, zajímavě vertikálně i horizontálně členitého terénu a dnes již i dobrého zázemí.

76_orea-resort-horizont-3Orea Resort Horizont Šumava ***

Resort se nachází na jižním svahu vrchu Pancíř a od Špičáku je vzdálený pouhé 3 km. Je také jedním z mála hotelů, který svým hostům nabízí bezplatné využití svého wellness areálu s bazénem, vířivkou, fitness, soláriem a římskými lázněmi. Ideální základna pro cyklisty. Ubytovat se můžete v jednom ze 101 pokojů. Pokrmy či nápoje si můžete vychutnat v hotelové restauraci nebo lobby baru s terasou. Samozřejmostí je i Wi-Fi zdarma a možnost parkování v areálu hotelu.

50_spicak-2Orea Hotel Špičák Šumava ***

Hotel se nachází na jižním svahu vrchu Pancíř a nabízí nádherný výhled na Špičák a Velký Javor. Hotel disponuje 73 pokoji, restaurací, lobby barem a terasou. Dále mohou hosté využívat i wellness centrum s bazénem v nedalekém Orea Resortu Horizont. Hotel je ideální pro rodiny s malými cyklisty, které jistě rády využijí dětské herny, venkovního hřiště a ohniště.

NAPSAT KOMENTÁŘ