Vypadají jako klasické lyže, ve skutečnosti ale dokážou mnohem víc. Můžete s nimi vylézt na nejstrmější kopec a pak ho po čerstvě napadaném prašanu sjet. Daleko od hlučných lanovek, v divokém horském terénu, mimo vyjetou stopu. Řeč je o skialpech, které si v Česku získávají stále víc příznivců.

Pokud bychom měli podstatu skialpu, jak se tomuhle sportu lidově říká, shrnout jedním slovem, pak je to svoboda. Díky speciálním lyžím, s nimiž elegantně vystoupáte po mírně se zvedající lesní cestě i do prudkého kopce, totiž prožijete hory z docela jiné perspektivy než při klasickém běžkování či lyžování. Další skvělou výhodou je fakt, že tomuto sportu mohou propadnout jak trénovaní sportovci, kteří bez mrknutí oka zvládnou ledovec, tak nadšené maminky s dětmi, které touží po aktivním relaxu. Jednoduše přizpůsobí délku trasy a počet výškových kilometrů své kondici. Jedinou podmínkou je schopnost se následně uvolnit a sjet z kopce.

Název této zimní zábavy je ale přece jen zavádějící. Skialpinismus totiž evokuje omezení se na nejvyšší evropské velehory, zatímco spoustu vhodných lokalit, jež jsou pro toulání se volným terénem jako stvořené, najdete i v Česku a na Slovensku. Proto se mezi vyznavači tohoto sportu časem zažily i další a příhodnější názvy jako ski touring nebo ski mountaineering, zkráceně také skimo.

Tuleně nahradil mohér

Jedno se však Alpám upřít nedá – právě v nich má skialp historicky svou kolébku, konkrétně ve Skandinávii, kde se na dřevěné lyže odedávna upínaly pásy z tulení či sobí kůže bránící prokluzování při výstupu. Tenkrát ale lyže ještě rozhodně nesloužily pro zábavu, nýbrž jako nutný přepravní prostředek v zasněžené krajině. Rozmach v podstatě nejkomplexnějšího horského sportu, který je kombinací sjezdování, běžkování i horské turistiky, nastal až v 60. a 70. letech minulého století. Časem se vybavení pro skialpinismus zdokonalovalo, až dosáhlo současné high-tech úrovně, a to včetně propracované metodiky pohybu a lavinové prevence.

Během několikahodinové túry ve volném terénu totiž hrozí riziko zranění, to ale lze pomocí speciálních vychytávek celkem dobře odladit. Už samotné lyže jsou lehčí než klasické sjezdové, zato jsou širší a přizpůsobené na uchycení stoupacích pásů. Ty se, jak název napovídá, používají při výstupu a díky dokonalé přilnavosti nejenže brání klouzání, ale taky zmírňují sportovcovu únavu. A přestože se jim dodnes občas říká tulení, ve skutečnosti zvířecí kůži dávno nahradil mohér či umělé vlákno. Opačnou stranou pásu se pak speciálním lepidlem přilepí ke skluznici.

Pro všechny případy

Do skialpinistova „nádobíčka“ patří také teleskopické hole a vázání s několika polohami, které při výstupu zajišťuje pohyblivost paty, zatímco před sjezdem se přepne do pevného sjezdařského vázání. Přepínání režimu chůze–sjezd umožňují i skialpinistické boty, jež jsou pohodlné při chůzi a tuhé při sjezdu. A zapomenout nesmíme na batoh, v němž by se měl kromě termosky s horkým čajem, svačinou a náhradním oblečením ukrývat především lavinový set včetně sněhové lopaty, lavinové sondy a lavinového přístroje, zvaného lidově pípák. V Česku sice máme jenom dvě pohoří s výskytem lavin – Krkonoše a Jeseníky – to ale nic nemění na faktu, že občas se může utrhnout převěj a skialpinista v takové chvíli musí vědět, co dělat. Podobně by při túrách přes ledovec, kde hrozí pád do ledovcové trhliny, neměl chybět v batohu cepín a mačky.

Začínáme…

Pokud si už malujete, jakou krásnou výbavu si na skialpy pořídíte, počítejte s tím, že vás v součtu přijde poměrně draho, pohybujeme se tady v desítkách tisíc korun. Alternativou je půjčovna, kde je potřeba trvat na kvalitním vybavení a zkušeném personálu pro jeho výběr. Ten také může pro začátečníky objednat instruktora, jenž se s nimi vydá na jejich první túru. Každá firma vyrábějící skialpinistické vybavení navíc pravidelně pořádá testovací akce. V každém případě by měli mít nováčci při prvním skialpu vedle sebe někoho zkušeného.

Pro první výlet se doporučuje zvolit kratší trasu poblíž sjezdovky s dostatkem lesních cest v okolí. Jednoduše si vystoupat na vrchol a po sjezdovce sjet dolů. Ještě předtím by ale měla proběhnout příprava na suchu, kdy se začátečník naučí rutinně ovládat vybavení včetně přepínání mezi režimem chůze–sjezd i nalepení pásů, jejich sundání a smotání do batohu. Trénink se může při prvním nečasu v mrazu a větru docela hodit. Postupně je možné trasy prodlužovat a volit náročnější, vždy by ale měly mít výškový profil ve tvaru střechy, kdy po výstupu následuje sjezd do údolí. Neuškodí si také udělat lavinový kurz, který je vstupenkou do obtížnějších a zajímavějších terénů pro pokročilé.

A teď už zbývá jen dodat, kam se za skialpem vydat. K nejzajímavějším lokalitám v Česku patří bezesporu Krkonoše, z Jizerských hor to je Ještědský hřeben, v Krušných horách Bouřňák a Klínovec, na Šumavě okolí Špičáku, v Jeseníkách Praděd a Kouty pod Desnou a v Beskydech Lysá hora, která je doslova rájem pro skialpinisty. Pro začátečníky z Prahy a okolí se nejbližší skialpinistický areál – Skialp nad Hrobem – nachází v Krušných horách, kam se lze dostat za hodinu cesty autem. Vede odtud několik značených výstupových tras různé obtížnosti, kde je možné si procvičit jednotlivé techniky a večer si užít organizovanou skialpinistickou vycházku s čelovkami. Z Brna či Olomouce je pak nejdostupnější Dolní Morava a Beskydy. Bezkonkurečně nejlepší podmínky pro tento sport ale nakonec stejně nabízí Alpy. Nejblíže k našim hranicím je to třeba rakouské pohoří Totes Gebirge, túry kombinující sníh a ledovec zase hledejte v Ötztalských nebo Stubaiských Alpách.

Základní pravidla pro skialp

Túru si vždy důkladně připravte, v jejím průběhu dělejte přestávky a vždy mějte přehled o tom, kde se nacházíte, abyste dokázali efektivně hospodařit s energií a šetřit si síly na sestup. Ideální velikost skupiny je kolem šesti osob. Pokud s sebou máte děti, s nimiž je možné začít lehký skialp ve věku již od osmi let, zkuste je motivovat k vytrvalosti nějakým pro ně přitažlivým cílem, ať to je zmrzlinový pohár na horské chatě nebo krásná vyhlídka na kopci.

Čtyři podoby skialpinismu

Skialpinismus má mnoho tváří. Dá se pojmout jako příjemná zábava, závodní honička i extrémní sport. Záleží jen na vás, kterou z jeho podob si zvolíte.

Klasický skialpinismus
Většina sportovců provozuje právě tuhle disciplínu, kde nejde o nic většího než užít si pohyb v horách, utužit fyzičku a podívat se na místa, kam byste se s běžnými lyžemi a běžkami nedostali.

Speed skitouring
Jak název napovídá, v tomto případě jde hlavně o rychlost – řeší se tady v otázce toho, jak rychle vystoupáte na kopec, potažmo kolik kopců stihnete za den zdolat. Proti soupeřům se v této disciplíně nesoutěží, každý si jednoduše hlídá svůj čas. Vybavení pro kondiční skialp je oproti klasice mnohem lehčí, což oceníte hlavně ve fázi výstupu.

Závodní skialpinismus
U tohoto druhu skialpinismu se vše podřizuje váze: šířka lyží, odlehčení bot, jež mohou vážit i půl kila, typ vázání a oblečení, které by mělo být minimalistické, ale funkční.

Free touring
Free touring je variací na lyžařský freeride a pro jeho vyznavače je nejdůležitější kvalita prožitku při sjezdu. O výstup ani tak nejde, proto se freetouristé na kopec dostávají třeba pomocí lanovky, vrtulníkem nebo na skútru. Sjezdu je přizpůsobeno i vybavení – lyže jsou širší a delší, vázání robustnější, boty těžší a pevnější.

NAPSAT KOMENTÁŘ