Výlety do zahraničí jsou samozřejmě skvělá věc. Pravda je ale taková, že nemusíte jezdit daleko na to, abyste se dostali na krásná místa. Někdy totiž stačí zůstat doma a necestovat příliš daleko.

Nejvyšší hory České republiky

Krkonoše jsou jedinečné už v tom, že se právě v jejich prostoru nachází tři nejvyšší hory České republiky – kromě Sněžky (1603 m n. m.) je tu také Luční Hora (1555 m n. m.) a Vysoké Kolo (1509  m n. m.). Místní sjezdovky patří k tomu nejlepšímu, co dokážou české hory nabídnout, a samotný Špindlerův Mlýn je pro zimní sporty ideálně vybavený – lyžařské a běžecké tratě jsou v provozu až pět měsíců v roce. Celková délka sjezdovek činí pětadvacet kilometrů a čtrnáct vleků a lanovek dokáže odbavit až 17 500 lyžařů za hodinu. Nacházejí se tu celkem čtyři propojené lyžařské resorty – Svatý Petr, Medvědín, Horní Mísečky a Labská. V létě sem turisté jezdí kvůli pěším túrám a tratím pro horská kola, případně mohou navštívit místní akvapark.
Počátky osídlení drsných Krkonoš spadají do šestnáctého století, kdy se místními hustými lesy začali probíjet první císařští prospektoři najatí Kryštofem z Gendorfu, který ve Vrchlabí postavil největší železárny v celých Čechách. Postupem času se sem stěhovalo stále více obyvatel a v roce 1765 si v obci Svatý Petr postavil mlýn jistý Spindler, což vedlo k zajímavému paradoxu, hodnému hádanky o slepici a vejci. Když totiž obec na konci 18. století dosáhla takové rozlohy, že dřevěná kaple přestala stačit a místní obyvatelé se rozhodli požádat o povolení k výstavbě kostela, sešli se na půdě mlýna a dopis císaři Josefu II. zaslali s dovětkem: „Sepsáno ve Spindlerově mlýně.“ První žádost napsali v roce 1784 – a nic se nestalo. Další sepsali v roce 1787 – a nic se nestalo. V roce 1793 napsali žádost třetí – a stalo se, že povolení bylo uděleno. Jediný drobný zádrhel spočíval v tom, že je získala vinou úředního aparátu místo Svatého Petra obec Spindlerův (nebo česky Špindlerův) Mlýn. Praktičtí horalé se rozhodli, že než aby podstupovali další jednání s úředníky, raději svou obec přejmenují a kostel postavili.
Druhá polovina devatenáctého století přinesla obrovský rozvoj turismu v oblasti Krkonoš – začalo to v létě roku 1865, kdy sem přicestovali čtyři výletníci z polské Vratislavi a zalíbilo se jim tu natolik, že se sem vraceli i se svými přáteli. Místní obyvatelé ucítili příležitost k rozvoji a začali budovat turistické chaty a cesty – koneckonců, když máte k dispozici tak krásná místa jako Labský vodopád ve Špindlu, Mumlavské vodopády v Harrachově či pramen Labe, byla by škoda na nich něco nevydělat.
Současně ovšem probíhal obrovský rozvoj zimních sportů. Ve východní části Krkonoš se začaly konat první komerční jízdy na rohačkách – tyto saně sem přivezli z Alp dřevaři. Móda se rychle rozšířila i do Špindlerova Mlýna a poté, co byla v roce 1909 postavena u hraběcí pily elektrárna, netrvalo ani rok a stál první elektrický vlek pro saně. Závody na rohačkách ale zcela vytlačila nová sportovně-pracovní disciplína: lyžování. Vůbec poprvé se lyže v Krkonoších objevily v zimě roku 1880. Zlom přišel až v roce 1899, kdy vrchlabský továrník Guido Rotter daroval lyže všem místním horským školám a hrabě Jan Harrach jimi současně vybavil své lesníky.

Ubytování

Orea Resort Horal ****
Svatopetrská 280, 543 51 Špindlerův Mlýn

Orea Resort Sklář ****
Harrachov 520, 512 46 Harrachov

 

Železná Ruda uprostřed hvozdů

V případě Železné Rudy skoro za hranice republiky vyjedete. Jen o několik kilometrů dál totiž začíná Německo – díky tomu je místní příroda v podstatě nevyčerpaná, protože od roku 1989, kdy přestaly být západní hranice přísně střeženým objektem, zase neuteklo tolik doby. Dnes je Železná Ruda známým střediskem letních i zimních sportů, ale pojďme se na chvíli podívat mimo černé sjezdovky a dokonale značené trasy pro pěší…
Železná Ruda začala jako malé horské městečko uprostřed hlubokých hvozdů (dodnes se příliš nezvětšila a žije zde pouhých 1700 obyvatel), kde se v první polovině šestnáctého století podařilo královským prospektorům poblíž staré silnice z Čech do Bavorska nalézt ložiska železné rudy. Ve století sedmnáctém se přestala těžba rudy vyplácet, město relativně hladce změnilo povolání a stalo se místním sklářským centrem. Po opadnutí sklářského boomu zachránila Železnou Rudu touha po zdravém pohybu, pobytu na horách a rozvíjející se obliba zimních sportů, kterou sem přineslo prodloužení železnice z Plzně v roce 1877. Díky tomu všemu dnes Železná Ruda patří mezi nejoblíbenější zimní střediska naší republiky. Stačí říct dvě jména – Pancíř a Špičák – a lidé, kteří už za sebou mají nějaký ten kilometr v prašanu, okamžitě zareagují.
V Železné Rudě nenaleznete příliš mnoho památek – s hornickou a sklářskou minulostí vás seznámí bývalé sídlo významné sklářské rodiny Abelů, kam se nastěhovala pobočka Muzea Šumavy. Najdete zde například i vzpomínku na to, jak se v roce 1835 Ferdinand Abele dokázal prosadit svým způsobem výroby litých zrcadel, která byla technologicky lepší než výrobky francouzských a belgických konkurentů, a část expozice se věnuje šumavskému hamernictví.
Přímo v centru Železné Rudy stojí bývalý lovecký zámeček, postavený v roce 1706, který používal jako letní sídlo hrabě Jindřich Nothaft z Wernbergu s rodinou. Tento šlechtic v Železné Rudě založil i pivovar, jenž fungoval až do roku 1962 a s nadmořskou výškou 902 m n. m. byl druhý nejvýše položený pivovar ve střední Evropě. V zámečku se dnes nachází muzeum motocyklů, automobilů a jízdních kol.
Nezapomenutelný je ale samozřejmě místní kostel se zvláštní cibulovou střechou, zasvěcený Panně Marii Pomocné, který se svým hvězdicovým půdorysem vymyká všemu, co můžete jinde najít, a už dávno se stal vítaným objektem na každé pohlednici ze Železné Rudy. Je významný i svou výzdobou a pro místní skláře bylo otázkou cti se na jeho výzdobě podílet tím nejlepším, co dokázali vyrobit.
A pokud se vydáte do místní části Hojsova Stráž, naleznete zde poměrně nenápadný kostel Neposkvrněného početí Panny Marie – jednolodní stavbu z roku 1824, která je chráněna jako kulturní památka České republiky. Kostel je vystavěn na základě o sto let starší dřevěné kaple Panny Marie Růžencové. Ze svého okolí vystupuje díky šindelové střeše, která pokračuje i na zdi, ale skutečně hodnotnou věc najdete až uvnitř: varhany z dílny pražského varhanáře Josefa Gartnera, který je sem přijel nainstalovat v roce 1834. Vzhledem k tomu, že kostel svému účelu slouží bez přestávky až dodnes, jsou stále v provozu i varhany a místní fara se od roku 2012 pravidelně zapojuje do Českého varhanního festivalu.

Ubytování

Orea Resort Horizont ***
Špičák 126, 340 04 Železná Ruda

Orea Hotel Špičák ***
Špičák 5, 340 04 Železná Ruda

 

Mariánské Lázně a kouzlo dávných časů

Mariánské Lázně si mezi českými lázeňskými sídly drží záviděníhodný primát – vždyť řekněte, po kolika českých místech zdravého odpočinku byla kdy pojmenována loď? Tak vidíte. A přitom bylo plavidlo Marienbad zaoceánský parník skoro 140 metrů dlouhý a o výtlaku bezmála 8500 tun. Loď byla spuštěna na vodu v Terstu v roce 1913 a nejenže nechal Österreichischer Lloyd její interiéry vyzdobit malbami městských pamětihodností, ale na lodní vlajce se dokonce nacházel znak města!
To ovšem není jediná věc, která je na Mariánských Lázních (městě) zajímavá. Poměrně dlouho se držely ve stínu svého úspěšnějšího příbuzného Karlových Varů a například rivalita těchto dvou lázeňských velikánů v oblasti golfu už dávno vešla do dějin.
Jestliže se Karlovy Vary dodnes chlubí úctyhodným seznamem svých hostů, nemají se za co stydět ani Mariánské Lázně. I zde se scházela společenská smetánka, hlavy korunované i volené, skladatelé, spisovatelé, básníci, malíři, filozofové a léčil se zde i Thomas Alva Edison. To vše díky mnichům z kláštera v Teplé, kteří začátkem třináctého století v místních lesích našli proslulé slané prameny; podařilo se jim dokonce sůl odpařovat a prodávali ji jako projímadlo. Lázeňský „průmysl“ zde nakonec pořádně rozjela až Marie Terezie a podle ní (a podle mariánského obrazu, který u jednoho z pramenů připevnil z vděku za vyléčená válečná zranění rakousko-uherský voják) také město získalo svůj název. O další vzestup lázní se zasadili svým vlivem hlavně Johann Wolfgang Goethe, který tu měl pletky se svou Ulrikou von Levetzow, a skladatel Richard Wagner, který tu pracoval na operách Lohengrin a Mistři pěvci norimberští. Budoucímu britskému panovníkovi Edwardu VII. zase Mariánské Lázně vděčí za import golfu a golfistů.
Ve srovnání s ostatními českými lázeňskými středisky se mohou Mariánské Lázně chlubit jednou zvláštností – a to svým mikroklimatem. Mohou za něj tři věci: jednak relativně velká nadmořská výška, za druhé sevření okolními lesy a kopci a také ohromné bohatství místních parků. Právě díky parkům patří Mariánské Lázně mezi nejkrásnější zahradní města v celé Evropě. Na severu od města se navíc nachází chráněná krajinná oblast Slavkovský les, která zastavuje severní vítr, takže zde panuje spíše západní klima a relativně vysoký podíl srážek. Díky tomu všemu je vzduch neuvěřitelně čistý a voňavý.
Nejsou tu samozřejmě jen lesy – nemůžeme zapomenout ani na velkolepou Kolonádu Maxima Gorkého, postavenou v letech 1888–1889, jejíž litinové konstrukce přežily obě světové války. V roce 1979 ji ozdobil dřevěný kazetový strop s freskami. A lázeňská promenáda by nebyla kompletní bez Zpívající fontány, která každou lichou hodinu hraje jednu z mnoha známých a slavných skladeb a po setmění hudbu doplňují světelné efekty.

Ubytování

Orea Spa Hotel Palace Zvon ****
Hlavní třída 68/6, Mariánské Lázně

Orea Spa Hotel Bohemia ****
Hlavní třída 100/40, Mariánské Lázně

Orea Hotel Anglický Dvůr****
Hlavní třída 52/38, Mariánské Lázně

NAPSAT KOMENTÁŘ