Stavby geniální architektky Zahy Hadid najdete po celém světě, od Pekingu po Bratislavu, a přestože loni zemřela, její vizionářský odkaz a přístup se neustále rozrůstají. Vždyť i v Praze čekáme na rekonstrukci Masarykova nádraží z dílny jejího studia.

Byla sice Britka, ale pocházela z iráckého Bagdádu. Její celé jméno zní Dame Zaha Mohammad Hadid. Její život byl relativně krátký, ale stihla toho dost na to, aby se na ni nikdy nezapomnělo.

Od mládí věděla, jakým směrem se chce v životě ubírat. Studovala matematiku na americké univerzitě v Bejrútu, kvůli studiu architektury se později přestěhovala do Londýna. Studium ale zdaleka nebylo jediným důvodem jejího životního kočování. Narodila se v roce 1950 do celkem bohaté bagdádské rodiny. Její matka byla výtvarnice, otec aktivní politik. V té době byl Bagdád prosperujícím městem, jenže v polovině šedesátých let přišel převrat a socialistická strana Baas se začala orientovat na Rusko a věznit své oponenty. Rodiče proto raději poslali Zahu studovat do Evropy.

Škola architektury, na niž v Londýně nastoupila, patřila rozhodně k těm nejvolnějším a její přístup už budoucí slavné architektce zůstal. Nedala se zviklat tvrzeními, na která v té době narážela, že všechno, co mělo být postaveno, už stojí a nic nového úžasného vymyslet nejde. Rozhodla se proto světu dokázat, že ona ten nový přístup k architektuře najde.

„Říkali jsme jí vynálezkyně 89 stupňů – její návrhy nikdy neměly pravé úhly,“ popsal její architektonický styl v deníku The Telegraph řecký architekt Elia Zenghelos, v jehož studiu v Rotterdamu získávala Zaha v sedmdesátých letech své první zkušenosti. Její styl se vždy vyznačoval dynamikou, její návrhy jsou prostorově odvážné. Inspirovala se v matematice a přírodě zároveň a její rukopis je rozhodně velmi dobře čitelný.

Aquatics Centre Gallery

Žena průkopnice

Vlastní studio sice založila už roku 1980, ale poprvé o sobě dala významněji vědět až v roce 1988, kdy se její návrhy objevily na výstavě Dekonstruktivismus v architektuře v prestižním muzeu MoMA v New Yorku. Vystavovali tu přitom už v té době vyhlášení autoři jako Daniel Libeskind nebo Bernard Tschumi.

Své první realizované stavby se však Zaha Hadid dočkala až roku 1993. Je jí hasičská stanice firmy Vitra v německém Weilu nad Rýnem. Přelom v její kariéře znamenala až budova Rosenthalova střediska pro současné umění v Cincinnati z roku 2003. Deník New York Times ji tehdy označil za nejvýznamnější stavbu postavenou ve Spojených státech od dob studené války. Právě díky této budově se stala Zaha Hadid první ženou v historii, která za architekturu získala významnou Pritzkerovu cenu, jež bývá přirovnávána k Nobelově ceně v architektuře.

Ještě o rok dříve vznikl také její skokanský můstek na kopci Bergisel u rakouského Innsbrucku. Přímo v tomto městě najdete její lanovku. Sportovní architekturou se zabývala i nadále, když pro olympijské hry v Londýně navrhla plavecký stadion. Za zmínku stojí třeba také stále relativně nové Messnerovo horské muzeum, které najdete v nadmořské výšce přesahující dva tisíce metrů v italském lyžařském středisku Kronplatz.

Je zajímavé, že první realizace doma v Anglii se dočkala až v roce 2006. O šest let později ji britská královna udělila vyznamenání za služby britskému impériu v architektuře.

V Londýně má dnes několik realizací. Je autorkou pavilonu v The Serpentine Gallery z roku 2010, k níž o tři roky později přibyla ještě trvalá Serpentine Sackler Gallery v Kensigtonských zahradách. Teprve loni byla otevřena také The Winton Gallery, která je součástí přírodovědného muzea. Ta mimochodem krásně odkazuje na lásku Zahy k matematice – vypráví totiž příběh světa matematiky nebo třeba aerodynamiky. Zcela záměrně připomíná větrný tunel.

Zaha Hadid je také autorkou ústředí BMW v Lipsku, vědeckého centra Phaeno ve Wolfsburgu, muzea MAXXI v Římě, za zmínku jistě stojí i muzeum Ordrupgaard v Kodani, které má sice futuristický tvar, ale krásně splývá s okolní krajinou. Velmi elegantní je Riverside Museum ve skotském Glasgow. Mimo Evropu se pak proslavila třeba budovou opery v jihočínském Kantonu, mostem Sheikh Zayed v Abú Dhabí či muzeem Broad Art v Michiganu. Doslova dechberoucí je dynamická stavba Heydar Aliyev v ázerbájdžánském Baku. Většinou platí, že čím dál od Evropy, tím jsou její stavby, respektive jejich tvary odvážnější. Jsou dynamické, čím dál více odrážejí ladné tvary přírody. Jsou futuristické, ale zároveň geniálním způsobem plují krajinou (nebo městem). Je samozřejmě jasné, že je tento rozdíl způsoben rovněž obdobím, z něhož stavby pocházejí. Zaha zkrátka byla ve svém umění čím dál odvážnější, vizionářská a reflektovala trendy doby.

Víc než architektka

Zaha Hadid však nebyla jen architektka, byla umělkyně každým coulem a také úspěšná designérka. Pracovala na nejrůznějších projektech, od koncertního pódia pro turné kapely Pet Shop Boys v roce 1999 přes tenisky, které spolu s hudebníkem Pharellem Williamsem navrhla pro Adidas, či gumové baleríny, jež vytvořila pro značku Melissa. Boty však vytvořila třeba i pro Lacoste, gumovou nákupní tašku s vyrytým tradičním monogramem zase pro Louis Vuitton.

Další slavnou a nezapomenutelnou spoluprací je třeba prsten, který loni navrhla pro šperkařský dům Bulgari, respektive přetvořila ikonický prsten Bulgari B.Zero1 z roku 1999, inspirovaný budovou římského Kolosea. V prodeji je ještě dnes. A když už jsme u módy, pro Chanel zase vytvořila speciální mobilní muzeum.

Z-Boat nebyl jediným průnikem do průmyslového designu

Česká stopa

Česká firma Lasvit se Zahou Hadid spolupracovala na designu několika svých svítidel. To ale není jediné spojení slavné architektky s Českou republikou. Zatímco ještě donedávna jsme záviděli Slovákům, že v Bratislavě vzniká podle jejího návrhu osvěžující projekt Sky Park v tamější bývalé průmyslové zóně, dnes už nemusíme. Podle návrhu, který vytvořilo studio Zahy Hadid a na němž se pracuje i po její smrti, se v příštích letech změní pražské Masarykovo nádraží a okolí Florence. Projekt přinese nové administrativní centrum s obchody a bydlením, ale i příjemnější venkovní prostory pro volný čas. V roce 2019 má začít výstavba první kancelářské budovy v ulici Na Florenci, která bude součástí budoucího Central Business District.

Ve studiu Zahy Hadid navíc pracují i Češi Daniel Fišer a Jakub Klaška, kteří se samozřejmě podílí i na zmíněném pražském projektu. Důraz na lokálnost je pro značku Zaha Hadid typický – nejen v přijímání mezinárodních spolupracovníků do svých řad, ale i v tom, že se studio snaží do stavby zapojit i lokální architekty. V Praze to je studio Jakub Cigler Architects.

Budova Vídeňské univerzity

Cítit se příjemně

„U projektu Masaryčky bylo klíčové vyřešit území urbanisticky. V projektu revitalizace musíte přemýšlet nad tím, jak město znovu propojit, co v něm nefunguje a jak to zlepšit. Tady je území složité v tom, že se v něm nalézá spousta infrastruktury. Pro lidi není příjemné se teď v okolí Florence procházet. Návrh si klade za cíl zanedbané území Prahy 1 propojit s Prahou 8 i s územím pod magistrálou. Je třeba si uvědomit, jak se lidé v této oblasti pohybují. Proto přibyl návrh zastřešení kolejiště, který lokalitu propojuje na druhou stranu směrem k hlavnímu nádraží. Cílem také bylo vytvořit náměstí a veřejná prostranství,“ popisuje Jakub Klaška, jenž v londýnské pobočce působí přes sedm let.
Zaha Hadid se ve své době účastnila také debat o „chobotnici“ Václava Kaplického, která jí připadala geniální. Jako členka tehdejší poroty, jež v roce 2007 vybírala vhodnou stavbu pro účely nové národní knihovny v Praze, se tehdy vyjádřila, že už není třeba zabývat se návrhy dalších autorů, protože Kaplického dílo je suverénně nejlepší.

Spjatost původem irácké architektky s Českou republikou dokládá například i to, že tu ještě do konce října měla v rámci Bienále experimentální architektury svoji samostatnou výstavu v pražské Galerii Jaroslava Fragnera. Výstavu a její architektonický koncept připravilo přímo studio ZHA a přinesla sérii konceptů z hlediska typologie, které studio neustále rozvíjí. Hezky demonstrovala neustálý vývoj studia, jeho ambicióznost, snahu o inovace a zdokonalování. Mimochodem, už nějakou dobu ve studiu pracují s nejnovějšími technologickými vychytávkami, jako je třeba 3D tisk a podobně.

Stále roste

Nebylo však vždycky všechno v jejím pracovním životě tak skvělé a uctívané. Například pro olympiádu, která se v roce 2020 bude konat v Tokiu, mělo studio Zahy Hadid postavit nový stadion, ovšem vláda projekt kvůli narůstajícím nákladům zastavila. V médiích se také objevila zpráva, že při stavbě fotbalového stadionu pro mistrovství světa v Kataru v roce 2022 zemřely stovky dělníků. Zaha toto tvrzení však popřela, podala žalobu a časopis The New York Book Review, který s informací přišel, se jí potom musel omluvit.

Zaha Hadid zemřela loni na jaře na zástavu srdce v nemocnici v Miami. Během svého života stihla vytvořit neuvěřitelných 950 projektů ve čtyřiačtyřiceti zemích světa. „Měla největší vliv ze všech architektů posledních desetiletí,“ komentoval její odchod v deníku The Guardian Hajdar Abádí, premiér Iráku, její rodné země.

Centrum Hejdara Alijeva v ázerbájdžánském Baku

Tím to však nekončí. Řadu projektů nechala Zaha Hadid rozpracovaných, kromě toho její studio má pobočku nejen v Londýně, ale třeba i v Pekingu a Hongkongu. Ateliér po její smrti převzal dosavadní partner kanceláře Patrik Schumacher, s nímž Zaha spolupracovala přes 25 let. Ví tedy velmi dobře, jak na její práci plynule navázat a kam směřovat. Dokončuje se také první stavba, kterou Zaha navrhla pro New York – bytový komplex na Manhattanu. Dílo Zahy Hadid by v roce 2018 mělo dorazit dokonce i do Kambodži, kde se chystá budova vzdělávacího centra, jež bude schraňovat vůbec nejrozsáhlejší materiál o genocidě, jež v této zemi probíhala v sedmdesátých letech.

 

NAPSAT KOMENTÁŘ