„Ráj jsem si vždy představoval jako knihovnu, nikdy jako zahradu,“ říkal Jorge Luis Borges, argentinský spisovatel, básník a překladatel (1899–1986). Inspirován jeho citátem, přirovnal bych ke knihovně Argentinu. Ke knihovně, ze které si můžete vytahovat různé tisky s tématem Jižní Ameriky a která vás nikdy nezklame.

Buenos Aires

Tento přístav najdeme na jihovýchodním pobřeží Jižní Ameriky. U ústí řek Río de la Plata, Paraná a Uruguay. Původně se jmenoval Santísima Trinidad y Puerto de Nuestra Señora del Buen Ayre neboli Nejsvětější trojice a přístav Panny Marie dobrého větru. Neskutečně dlouhý název. Když ho v roce 1996 oficiálně zkrátili na Buenos Aires, mnozí si určitě oddechli. Jeho obyvatelům se ale pořád říká porteños – „ti, kteří bydlí u přístavu“.

Hlavním městem Argentiny je už od roku 1880 a pořád je to hlavní vstupní brána pro většinu návštěvníků. Někdy se také říká, že prý je to kus Evropy uprostřed latinskoamerické džungle. Evropský vliv zde zahájili hlavně Francouzi, Poláci, Němci a Rusové, kteří dorazili během migrační vlny na přelomu 19. a 20. století.

Výchozím bodem pro prohlídku je většinou náměstí La Plaza de Mayo. Určitě si tady vyfoťte budovu La Casa Rosada – růžovou fasádu na sídle vlády jinde na světě nenajdete. Nejstarší budovy města, mezi něž patří třeba Manzana de las Luces pocházející z poloviny 17. století, najdete ve čtvrti Montserrat. Ještě starší je El Cabildo, bývalá radnice na náměstí 25. května. V renesanční budově z konce 16. století sídlí muzeum argentinské historie.

Ulice, která nikdy nespí a píše se o ní všude, to je Avenida Corrientes. Srdce Buenos Aires.
Je plné divadel, kin, útulných kaváren a knihoven. Tady vystupují různí umělci, tady je doma nejvášnivější tanec, který známe – tango. Kdo ho miluje, ten by měl alespoň jednou za život dorazit až sem.

Chcete v Buenos Aires trochu klidu? Musíte do čtvrti Palermo. Přes den pohoda – množství rozlehlých parků a zahrad, které místní využívají k procházkám nebo sportu. Večer tu můžete objevovat podniky s příjemnou atmosférou. Odreagování ale poskytne i muzeum MALBA. Název je zkratka pro Museo de Arte Latinoamericano de Buenos Aires. V paláci, který oslavuje ikonické umělce jako Fridu Kahlo a Diega Riveru, ale objevíte i díla méně známých latinskoamerických osobností.

Ulička El Caminito ve staré přístavní čtvrti La Boca

Pokud vyhledáváte poklidnou funerální atmosféru, čas strávený prohlídkou historického hřbitova Recoleta nebude ztracený. Odpočívají zde slavné argentinské osobnosti. Nejnavštěvovanější hrobka patří herečce, političce a někdejší první dámě Argentiny Evitě Perónové. Cestou z Recolety se zkuste zastavit v kavárně La Biela. Tradiční podnik z padesátých let minulého století si stále zachovává původní eleganci. Na šálku pravého italského espressa si pochutnáte vedle velikánů argentinské literatury. U svého stolu zde, z kamene vytesaní, sedí spisovatelé Jorge Luis Borges a Adolfo Bioy Casares.

Největší turistická atrakce v Buenos Aires? Těžká odpověď, ale asi ulička El Caminito ve staré přístavní čtvrti La Boca. Můžete obdivovat žluté, červené a hned zase modré fasády pitoreskních domků. Hraje to tady všemi barvami. Kolorit dotvářejí pouliční umělci a vyplatí se odtud nespěchat.

Když už pojedete v Buenos Aires metrem, zkuste linku A. Vyrazíte si do minulosti. Na áčku jezdí soupravy s retro interiéry a vozy s dřevěnými lavicemi vypadají jako ty první z roku 1913. A co udělat nejdříve, než vkročíte do třímilionové metropole? Kupte si průvodce Guia-T. Je k dostání za pár pesos v každé trafice a popisuje 110 autobusových linek, které různě komplikovanými trasami protínají město. Během dne se vám mnohokrát vyplatí. Vyznat se ve zdejší dopravě má problém i domácí, natož pak cizinec na návštěvě.

Vodopády Iguaçu

Světu tehdy vládl M’Boy, mocný bůh v podobě hada. Jednou se ale na své poddané rozzlobil, protože dívka, která mu měla být zasvěcena, před ním uprchla se svým milým. M’Boy ve vzteku vnikl do hlubin země, tam se několikrát obrátil a vytvořil ohromnou trhlinu.

Podle legendy indiánského kmene Caigangues tak vznikly vodopády Iguaçu.
Najdete je na hranici Argentiny s Brazílií, nedaleko soutoku řek Iguazú a Paraná.
Ve skutečnosti jde o gigantický geologický zlom okraje Brazilské vysočiny, na kterém se vody řeky Iguazú řítí z výšky 82 metrů do propasti Garganta del Diablo (Ďáblovo hrdlo). Rozeklaná hrana vodopádu je dlouhá asi 2 700 metrů a voda zde padá dolů v mnoha pramenech a kaskádách. Vítejte u největšího systému vodopádů na Zemi. Na brazilské i argentinské straně se tady rozkládají národní parky (Parque Nacional Iguazú v Argentině, Parque Nacional do Iguaçu v Brazílii) zahrnující zachovaný tropický prales a vodopády.

Z brazilské strany jsou prý vodopády ze břehu krásnější, protože skoro tři kilometry široký pás vodopádů je možné vidět v celé jeho šířce. Na argentinské straně je zase víc lávek a mostků, které vedou těsně nad hladinou až k patě vodopádů. Nejlepším obdobím pro prohlídku je konec března, kdy končí období sucha a začíná období dešťů. Zastihnete vodopády v téměř plné síle (maximální průtok je 6 500 kubíků za sekundu, v období sucha pak 300 kubíků za sekundu) a zároveň budete mít ještě příznivé počasí. Pokud tu chcete být sami, musíte si přivstat a z nedalekého Foz do Iguacu dorazit brzy ráno taxíkem nebo autobusem. Vodopády budou jen vaše.

Samotný vstup do národního parku, a tedy i k vodopádům, je zpoplatněný jak na brazilské, tak na argentinské straně. Pokud chcete vidět vodopády z obou stran, připravte si asi dvakrát 250 korun. Jen si nezapomeňte vzít s sebou pas. Můžete taky bydlet hned u vodopádů. Zdejší hotel Das Cataratas je to pravé. Stojí na brazilské straně už od roku 1939. Oficiálně byl ale otevřen až v roce 1958. Po nákladné rekonstrukci v roce 2009 je zdejší ubytování exkluzivní záležitostí. Na požádání vám zajistí i výlet helikoptérou nad vodopády.

Tango láká návštěvníky do jedné z tradičních restaurací v Buenos Aires

Aconcagua a Malbec

Jméno je zkomoleninou z jazyka Inků, původních obyvatel této oblasti. V kečuánštině Anco-cahuac znamená Bílá stráž. Tuto nejvyšší horu Argentiny a Ameriky s výškou 6 959 metrů, která je součástí And, nejdelšího pohoří světa, najdeme v provincii Mendoza se stejnojmennou metropolí, necelých 15 kilometrů od hranice s Chile. V Mendoze musíte koupit zvláštní povolení k výstupu na horu a stejně tak i ke vstupu do národního parku, kterým cesta k vrcholu vede. Je to zážitek, i když na vrcholu nebudete první. Tím, komu se to poprvé podařilo, byl v roce 1897 švýcarský horský vůdce Mathias Zurbriggen.

V Mendoze se nemusíte soustředit jen na hory. Rozkládají se tu stovky vinic. Dnes je Argentina pátým největším výrobcem vína na světě a z Mendozy pochází 80 procent argentinské produkce. Odrůda Malbec má sice domov ve Francii, ale Argentinci ji přijali za svou a svůj poklad nechávají zrát v sudech i tři roky. Chuť argentinského Malbecu je chuť zralých švestek a ostružin, s temnějšími nádechy kávy. Zdejší teplé a suché klima i neobvyklá nadmořská výška vinic zasazených do svahů andského pohoří představují pro Malbec perfektní podmínky. Většina vinařství, „bodegas“, leží na okraji Mendozy, jen několik kilometrů od sebe. Propojené jsou přírodními stezkami a milovníkům cyklistiky se zde nabízí jedinečná příležitost spojit příjemné s užitečným.

Ushuaia

Nejjižnější argentinské město je centrem argentinské provincie a největšího jihoamerického ostrova Tierra del Fuego (Ohňová země). Ushuaia má přibližně 60 tisíc obyvatel. Směrem na jih už leží jen Drakeův průliv a za ním země věčného ledu: Antarktida. Strategicky výhodná poloha místa kdysi přivedla argentinskou vládu na myšlenku využít ji k vybudování vězení, ze kterého nebude úniku. To bylo založeno v roce 1884. Budovu vězení určitě navštivte. Slouží jako muzeum (Museo Marítimo y ex Presidio de Ushuaia). Exponáty uchovávají vzpomínky na historii dávných objevitelských plaveb.

Z Ushuaii se lze vlakem po úzkokolejce Tren del Fin del Mundo (Vlak konce světa) přesunout na pobřeží oceánu nad záliv Lapataia. Tady se rozprostírá Parque Nacional de Tierra del Fuego. Turistické stezky vedou kolem lesů, jezírek a ledovců. Nevynechte Faro del Fin del mundo (Maják na konci světa). Ano, to je ten maják ze stejnojmenného a prvního posmrtně vydaného románu Julesa Verna (Le Phare du bout du monde, 1905).

Perito Moreno patří mezi nejkrásnější ledovce

V provincii Santa Cruz leží jeden z nejvyhledávanějších turistických cílů v Argentině. Patagonské městečko El Calafate je výchozím bodem k ledovci Perito Moreno, vzdálenému zhruba 80 kilometrů západním směrem. O Peritu Morenu se říká, že je nejkrásnějším ledovcem na světě. Je součástí ledovce Campo de Hielo Sur (16 800 km2). Vlastní ledovcový splaz Perito Moreno, nacházející se na území národního parku Los Glaciares, je široký přibližně pět kilometrů a dlouhý asi 30 kilometrů. Z vyhlídkových plošin tady můžete pozorovat postupné tání ledovcové masy a pád velkých kusů ledu do jezera Lago Argentino. Pokud si chcete vychutnat krásu 47 velkých ledovců a dvou stovek jejich menších příbuzných, měli byste si pospíšit. Zatím je lze vidět v jejich plné nádheře, ale jestli se i tady bude oteplovat, kdoví, co bude dál.

Ruinas de Quilmes – archeologie pro všechny

Mohutné zříceniny předkolumbovského sídliště v provincii Tucumán naleznete na kopci porostlém kaktusy s nádherným výhledem do okolní krajiny. V letech 800 až 1400 n. l. tady žili příslušníci indiánského národa Diaguita. Později si celou oblast podmanili Inkové, ale původní kultura tady existovala ještě dalších 100 let.

Argentina je obrovská, při jediné návštěvě rozhodně nelze zhlédnout vše, co je zde charakteristické. Rozhodně ale nezapomínejte na odpočinek a čas pro národní nápoj maté. Místní si jej dopřávají i pětkrát denně. Sušené a nasekané listy cesmíny paraguayské se louhují v horké vodě, protože obsahují velké množství kofeinu, antioxidantů a minerálních látek. První nálev se zpravidla podává nejváženější osobě a poté koluje k ostatním. Pokud vám kdekoliv maté nabídnou, neodmítejte.

K maté zde patří i španělské slovo, které zdejší život perfektně vystihuje: tranquilo.
Znamená to klídek, v klidu, pohoda. Na rozdíl od nás si totiž Argentinci ze spousty věcí těžkou hlavu nedělají a umějí si život užívat.

Tady opravdu platí: „Čas nelze počítat na dny, jako se počítají peníze na centava a pesa, protože pesa jsou stejná, kdežto každý den a snad i každá hodina je jiná.“ Jak to kdysi napsal už vzpomínaný Jorge Luis Borges.

NAPSAT KOMENTÁŘ