Režisér, herec, moderátor a sportovec tělem i duší Jakub Kohák je vždy dobře naladěn. Potkali jsme se v jeho oblíbeném asijském bistru a lehce probrali spoustu věcí od reklamy po sport.

Na čem právě makáte?
Dělám všechno… rozličné věci. Z reklamního světa jsem se posunul někam dál, občas hraju ve filmu, teď jsem třeba osloven do filmu s názvem Špindl, kde budu bezejmenný hráč na basovou kytaru – není to velká role. Potom jsem porotce ve 3. řadě Tvoje tvář má známý hlas, jsem členem Partičky, která hodně jezdí, občas natočím reklamu, občas v nějaké hraju, sportuju si… Klid, pohoda. Občas moderuju nějakou povedenou akci.

Kohák reklama T-Mobile
Kohák v reklamě T-Mobile s hráči fotbalové reprezentace

Nemáte pocit, že je Koháka moc? Nebude inflace?
Určitě jsou akce, které odmítnu. Některé mám i zakázané od své partnerky. Třeba „Máme rádi Česko“. Taková rozjuchaná televizní soutěž. Já jsem si jeden čas dal za cíl zkusit a odškrtnout si spoustu pořadů. Když mě někam zvali, šel jsem si to jen tak zkusit. Tak jsem byl nedávno v „Kurňa co to je“… a další spoustě pěkných pořadů, nemám s tím problém. Myslím, že jsou lidé, kteří ve svém životě dělají větší ostudu.

Máte na kontě řadu obecně velmi dobře přijímaných reklam. Čím to je, že se některé reklamy stanou téměř kultovními?
Nevím… to má spoustu komponentů. Musí se to svým způsobem trefit do nějakého spektra, které mají lidi v sobě, aby se jim to líbilo, aby to přijali, aby je to nějak zaujalo. Spousta aspektů, které se nedají na počátku odhadnout. Můžete jen spekulovat, jestli se to povede, ale zda to funguje, se ukáže, až se to pustí ven. Samozřejmě můžete hodně pracovat na tom, co namíchat do koktejlu, ale recept na to není.

Je v oblasti reklamy něco, do čeho byste nešel?
Důležitý je scénář. Je mi skoro jedno, jaký je to klient nebo zboží. Můžou to být vložky nebo plenky, ale když je dobrý scénář, dá se natočit výborná reklama, vtipná, milá. Ve světě se to občas děje. Ale jsou dvě oblasti, pro které bych netočil – pro politickou stranu a pro armádu.

Může reklama pomoci nějakému produktu stát se kultovním? Mám na mysli artefakty jako nábytek, auto, ale třeba i hudební těleso…
Určitě. Bez pochyby. To, že se předměty kdysi staly kultovními, je zásluha především reklamy. Už jen to, že někdo o něčem hezky promluvil, třeba o kusu nábytku, pak to musel někdo vyfotografovat a někam dát, je reklama. Už to, že obchod, kde se nábytek prodává, má vývěsní štít, je reklama. Reklama je totiž volání: „Haló jsem tady, pojďte si mě prohlídnout.“ Reklama není jen 30 vteřin v televizi, ale úplně všechno. Obal výrobku, vývěsní štít, to, že si o tom lidé někde povídají… to všechno je reklama. Devadesát procent reklam v televizi je špatných a otravuje lidi. Je potřeba rozlišovat reklamu a reklamu. Ale každý kultovní předmět reklamu potřeboval, bez ní by se to nestalo. Chce to čas stát se legendou.

Pojďme ke sportu. Váš kladný vztah k němu je obecně znám. Potkal jsem vás na startu běžeckého závodu Velká kunratická, jak jste dopadl?
Asi druhej…

To asi ne, protože jsem byl mírně rychlejší a byl jsem asi čtyřistapadesátý…
Tak něco kolem toho (smích). Není to pro mě důležité. Důležité je vypadat v cíli dobře a moc se nezadýchat. A taky stihnout synův závod. Kdysi chodil můj táta se mnou, dnes chodím já se synem a nutím ho tam běhat, chudáka.

Co další sporty?
Dnes jsem hrál tenis. Mám dohodu s kamarádem, že když mě porazí aspoň jednou za rok, tak mu koupím knihu dle vlastního přání, a když ne, tak on mě. Dnes mi přinesl loni vyhranou knihu a dnes zase dostal – byl to náš první letošní zápas.

Takže spíš na pohodu než systematická příprava…
Rozhodně. Systematicky se připravovat je pro mě zbabělé. Dělat něco, co vím, že udělám, není statečné. Statečné je jít do něčeho, co nevím, jestli se podaří. Jako když frajer Luke řekl, že za hodinu sní 50 vajec. To beru. A po jeho vzoru jsem řekl, že zvládnu jizerskou padesátku. Někdo trénuje půl roku a pak to jen uběhne… Mně přijde větší výzva jít rovnou z kavárny.

Takže trénink je v podstatě podvod nebo doping a měl by se zakázat…
Pro zbabělce. Pro lidi, co si nevěřej. V herectví se říká, že zkoušej zbabělci a text se učí netalentovaní.

… a na naladěnou kytaru hrají amatéři, říkal jeden známý hudebník.  
Souhlasím. Přesně vím, co tím myslel.

Láká vás dělat celovečerní film?
Jo, klidně bych udělal, ale musí být dobrej scénář. Už jsem jich tak 50 odmítnul. Teď mě oslovil jeden pán, co chce točit životopisný film o Janu Bergerovi, fotbalistovi. To je docela dobré, to mě zajímá, teď se bavíme o tom, jak by měl vypadat scénář.

Nepotřebují dobrý scénář jen zbabělci? Bude to pak výzva?
No, tak tady bych byl raději zbabělec… To se přiznám.

Je to na spadnutí?
Ne, ještě se musí přepsat scénář. Ale to téma je dobré, líbí se mi. Pak mám ještě jedno téma, faráře Toufara, Číhošťský zázrak, i to by se mi líbilo, ale taky to samozřejmě potřebuje výborný scénář. Oslovil jsem scénáristu Hořícího keře, ten ale nemá čas, tak uvidíme, co bude dál. Ale pozor – na světě vzniká tolik filmů, že jestli já natočím, nebo nenatočím jeden film, tak se nic zásadního nestane.

Co dál vás baví kromě sportu?
Sbírám různé věci. Pěkné knihy, fotbalové sošky, staré artefakty, podtácky, strašně moc různých věcí. Papírky z doutníků, pytlíky na zvracení a plánky úniku z letadel…

Kolik toho máte?
Takových 30 různých sbírek, ale všechny čítají jen několik desítek kusů. Určitě nepatřím mezi top sběratele na světě. Nemá to žádnou hodnotu, ale mně se to líbí. Sbírám také takové ty hotelové visačky „Nerušit“ z celého světa. Papírové, plastové, dřevěnou mám. Nebo taky plíšky ze šampaňského.

NAPSAT KOMENTÁŘ