Je od nás daleko. Posun v čase skoro půl dne, v letadle strávíte více než 22 hodin a urazíte přes 19 400 km. Cesta opravdu dlouhá, ale stejně všichni, co tam byli, se občas zasní – tam bych se vrátil. Ti, kdo tam nebyli, se tam chystají nebo to plánují. Nikdo neřekne, tam bych nejel. „Tam“ je sice daleko, ale v „tam“ je hezky, vidět „tam“ stojí za to. Tam má jméno Nový Zéland.

Musíte zatočit glóbusem a podívat se na druhou stranu polokoule. Nový Zéland leží trochu izolovaný až v jižní části Tichého oceánu. Z dálky jsou patrné hlavně dva ostrovy, pojmenované jednoduše Severní a Jižní. Nový Zéland má 268 680 km2, což je o trochu méně, než má Japonsko, a od nejbližší pevniny, Austrálie, jej dělí skoro 2 000 km Tasmanova moře. První Evropan, který ho spatřil a zanesl do map, byl Holanďan, mořeplavec Abel Tasman. Psal se rok 1642. Druhý byl až v roce 1769 kapitán James Cook. Oba se setkali s Maory, domorodými obyvateli, kteří se zde usadili už v 9. století nebo snad ještě o něco dříve.

Řečí legend

Maorové tady byli první a o vzniku své domoviny mají spoustu legend. Třeba tu o Mauim, který využíval kouzel, aby k sobě nalákal obrovská hejna ryb. Jednou prý přemluvil své závistivé bratry, aby s kánoí vypluli daleko od břehů Hawaiki – starobylého domova Maorů. Na širém moři Maui na rybí hák, vyrobený z čelisti jednoho z jeho předků, chytil rybu tak velikou, že měla na sobě stromy, domy i lidi. Maui rozkázal bratrům, aby se ničeho nedotýkali, než se z Hawaiki vrátí s knězem, jenž z ryby sejme posvátnou kletbu. Chamtiví bratři ale na jeho návrat nečekali. Začali rybu rozřezávat a jíst. Ta se v agonii zmítala a kroutila a tím se na ní vytvořily hory a údolí. Tak byl podle pověsti vytvořen Severní ostrov, který svým tvarem připomíná rybu, s pusou v zátoce u Wellingtonu, ocasem v protáhlém Northlandu a hřbetní ploutví na východním mysu. Mauiho kánoe se stala Jižním ostrovem a její kotva ostrovem Stewartovým. Krásných legend o vzniku světa je spousta, ale na této polynéské je zajímavé i to, že v době jejího vzniku Polynésané neměli žádné mapy.

Zeměpis

Geologický původ Nového Zélandu se blíží k legendě. Oba hlavní ostrovy mají vysoké hory zvrásněné pohybem pacifické tektonické kry, která se zasouvá pod kontinentální indo-australskou kru. Severní ostrov leží v místě, kde se obě gigantické desky o sebe třou. Výsledkem je vulkanická činnost, jež zde vytvořila sopky a termální oblasti. Více na jihu se rozeklané kopce svažují a přecházejí v roviny a pobřežní nížiny. Jižní ostrov od Severního odděluje 26 km široký Cookův průliv. Tady dominují vrcholky Jižních Alp s ledovci. Nejvyšším vrcholem Jižního ostrova a Nového Zélandu vůbec je Mount Cook (3 754 m). Na východ od Jižních Alp se rozkládá Canterburská nížina, největší rovina na Novém Zélandu. Na samém jihu se pak do ní zařezávají úzké fjordy. Působení přírodních sil je na Novém Zélandu vidět na každém kilometru a během milionů let zde vznikla rozmanitá krajina, kterou byste na tak malém pacifickém souostroví neočekávali. Sněhem pokryté hory, kamenité pláně, fjordy a ledovci vyhloubená údolí, vulkanické náhorní plošiny, sopečné kužely, písečné duny a oblasti neprostupných pralesů.

Pro klikatou cestu k sebevědomému a samostatnému Novému Zélandu bylo důležité, že Maorové se díky smlouvě z roku 1841 stali rovnoprávnými občany. Tehdy tvořili 12 % celkové populace a smlouva se stala základem pro vybudování novozélandské národní identity. V roce 1907 se Nový Zéland stal nezávislým státem, ale teprve od 11. prosince 1931 je fakticky nezávislý v rámci Commonwealthu. Dnes už je samozřejmě daleko více spojený s Austrálií a dalšími státy jižního Tichomoří.

Zajímavá krajina s historií, původní obyvatelé a novodobí osadníci, setkání jejich kultur – to vše je základ mixu, který láká návštěvníky na Nový Zéland.

Zima v Glenorchy (severní konec jezera Wakatipu na Jižním ostrově).

Česká stopa

První Češi na Novém Zélandu? Jejich stopy najdete v Puhoi – vesničce (název znamená „pomalá voda“) ležící asi 60 km severně od Aucklandu. Založili ji čeští přistěhovalci, původem ze Stodu u Plzně. Sem je v roce 1863 přilákala nabídka půdy zdarma. Začátky nebyly lehké. Půda byla opravdu zdarma, ale nebyla kultivovaná. Jediné, co zde naši emigranti našli, bylo zarostlé údolí s malou říčkou. S podporou místních maorských kmenů se jim ale podařilo buš vymýtit a založit vesnici. Na první pohled se Puhoi neliší od jiných vesniček na Novém Zélandu. Tady je ale Bohemian Museum a v kostele sv. Petra a Pavla najdete v oknech napsaná česky znějící jména Straka, Schischka.

Nový Zéland se objevil i v našem prvním cestopise z Antarktidy. Václav Vojtěch, první Čech v Antarktidě, právě zde v listopadu 1928, v přístavu Dunedin, definitivně přemluvil legendárního polárníka Richarda Byrda, aby jej zařadil do své americké vědecké expedice. V roce 1929 pak na novozélandských ledovcích Vojtěch trénoval expediční psy pro osádku v Antarktidě. Dnes žije na Novém Zélandu trvale kolem tisíce Čechů. Jejich počty se rok od roku pomalu zvyšují.

Statistika uvádí, že se tady živí turismem jen cca 8 % populace, ale cestovní ruch činí 20 % příjmů země. V roce 2015 navštívilo Nový Zéland asi 3,5 milionu turistů, při počtu obyvatel přibližně 4,5 milionu. Číslo každoročně roste, ale zatím je Nový Zéland pro turisty stále otevřený.

Poloostrov Coromandel je jakousi zmenšeninou Nového Zélandu.

Auto, nebo autobus?

Kvůli tomu je největší problém pro všechny návštěvníky odpověď na základní otázku:
Jak se zde pohybovat? Autem, nebo místní dopravou? „Určitě autem. Dostanete se všude, kam potřebujete, ale hlavně i na místa mimo hlavní turistický proud. A když autem, tak takovým, ve kterém se dá přespat, protože je tu spousta kempů. Ovšem pokud chcete zažít opravdové dobrodružství a dostat se více do divoké přírody, nesmí být obytňák zase moc velký, aby mohl projet po nezpevněných cestách a mohli jste nocovat na krásných místech. Samozřejmě tam, kde je to dovoleno,“ říká Roman Hlaváč o svých zkušenostech z měsíc trvající cesty.

Pravda je, že pokud strávíte na Novém Zélandu jen několik týdnů, vyplatí se auto z půjčovny. Pokud je váš pobyt delší, je výhodnější koupit starší vůz a následně jej zase prodat. Roman Hlaváč doplňuje: „Rezervujte si vůz v půjčovně, zejména když chcete nějaký obytný, co nejdříve. Asi tak šest měsíců dopředu, protože v hlavní sezoně (prosinec–únor) jsou, hlavně ty cenově výhodnější, beznadějně vyprodané.“

U výběru trasy platí „tisíc lidí, tisíc chutí“. Vynechat byste ale určitě neměli maorskou Rotoruu a její termální okolí, národní park Tongariro s jeho Mt. Ruapehu, nejvyšší horou Severního ostrova. Na Jižním ostrově pak národní park Abel Tasman, stojí za to zajet i do Jižních Alp a pohlédnout na velikány Mount Cook a Mount Tasman s jejich ledovci.

Rad a doporučení je na různých webech spousta, ovšem chybí speciálnější témata. Co Nový Zéland s dětmi? Martin Jelínek tam pobýval s ženou a dvouletou dcerou. Měsíc. „Cesta s dítětem je relativně snadná. Do Soulu dcera celý noční let spala, na Zéland pak dorazila plná energie, pořád si chtěla hrát a my padali únavou. Výhoda pronajatého auta tady byla nesporná. Dcera získala pevný bod, kolem kterého se vše odehrávalo, a my za špatného počasí jen rozložili spací sekci a vytvořili jsme jí prostor na hraní. Operativně jsme byli s vařičem v autě schopni kdykoliv a kdekoliv pro ni připravit jídlo a tak dále. Myslím, že tento způsob byl přijatelnější, než kdybychom cestou střídali různé hotely a motely. Pochopitelně jsme s ní nepodnikali vícedenní přechody, ale i tak jsme si přišli na své. Mnohdy jsme za to byli i rádi, protože u jednodenních ochutnávek treků nejsou povinné registrace a rezervace kempů, které mají omezenou kapacitu. S krosničkou na zádech jsme si prošli i slavné Tongariro Crossing na Severním ostrově, kousek Queen Charlotte treku v Marlborough Sounds, Abel Tasman treku ve stejnojmenném národním parku na severu Jižního ostrova,“ vzpomíná Martin Jelínek. „A co o cestě jednou řekne naše dcera? Asi: Nový Zéland? Tam jsem byla, ale nic si z toho nepamatuji. Ale to už necháme na ní.“

Jde to i s dítětem. Jednodenní túra  v národním parku Mount Cook.

Největší mýty našich cestovatelů o Novém Zélandu z pohledu Vlaďky Kennett, honorární konzulky ČR na Novém Zélandu

  1. Nový Zéland je 100% pure – green and clean.
    Není. A už nikdy nebude. Kvůli intenzivnímu farmaření už nemůžete vlézt do každé řeky a bez obav se vykoupat. Stejně tak se všude nenapijete z jakéhokoliv potoka. Díky malé populaci v poměru k rozloze země se všechno zdá zelené a čisté, ale statisticky to tak není.
  2. Nový Zéland je svobodná země – můžete si jít, kam se vám zachce a kam oko dohlédne.
    Opak je pravdou. Volný pohyb je zde VELMI silně omezen, ohrady farem lemují takřka každý kilometr silnice, a pokud se nejedná o soukromou farmu či high country station, pak jde o nějakou přírodní rezervaci, národní park nebo je vegetace tak hustá, že stejně nemáte šanci se někam prodrat.
  3. Nový Zéland je mystický ráj jako v Pánu prstenů.
    Jasně že není. Nový Zéland je země jako každá jiná, se svými problémy, s dobrým i špatným. Všude je chleba o dvou kůrkách. Pro někoho to může být ráj, pro jiného naopak země, kde by absolutně nemohl žít.

„Nový Zéland je fantastická země s velmi specifickou, unikátní atmosférou a skvělými lidmi, kteří mají v mnoha ohledech společensko-hodnotový žebříček nastavený trochu jinak než u nás. Morálka, ocenění, čestnost, ohleduplnost, slušnost, nezištná pomoc – to všechno mýtus rozhodně není,“ dodává Vlaďka Kennett.

NAPSAT KOMENTÁŘ